Spřízněni přímou volbou (S01E04)

Nemá smysl zde někomu vnucovat jakékoliv politické názory, každý si musí udělat svůj názor když vidí Miroslava Šloufa, který byl celou dobu prohlašován za nadobro odděleného od Zemanovy dělohy, jak nejdříve úplně náhodou navštíví zabíjačkové hody ve stejné budově a později se slzami v očích připíjí na vítězství nynějšího prezidenta. Nemluvě o zneužití Havlovského hesla pravdoláskařství prostřednictvím předchozího prezidenta, ale to už se dostávám stále dál a dál od samotnému dokumentu. Nemyslím si, že by přinášel jakékoliv pikantní či kontroverzní zákulisní informace a mohl by posloužit leda k tomu, aby otevřel oči nějakému zabedněnému občanovi, který bezvýhradně věří mediálním obrazům lidí a konečným produktům televizních stanic, které mají s představeními Davida Copperfielda více společného, než by se mohlo zdát. Nebo jako varování pro kameramany. Navíc nijak neskrývá svou jednostrannost, první kolo se odbude během deseti minut a zbytek je věnován především jednomu kandidátovi, možná druhý neposkytl tolik zajímavého materiálu. Nebo se páni dokumentaristé až příliš nechali unést vlastními přesvědčeními. (10.04.2013)

Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. (15.04.2013)

Nestydatost Šloufova hýbe žlučí i v tomto jiném, poněkud kontaktnějším pohledu na prezidentskou volbu a i když by to jeden čekal, překvapením je, že Filip Renč nejspíš vůbec neví, co dělá, jelikož při Zemanově patetickém volebním klipu se něco jako "obyčejný Čech" člověku vybaví tak na posledním místě. (12.08.2013)

Rychlodokument ve slevě. Komunikačně nešikovná estráda (zvolený estetický kód) s nasazením života (podstoupené riziko) pro dolních 10M o kýčovitosti kandidátů, dokumentaristů i nepoučitelně nadšených skupin oddaných podporovatelů, kteří všichni právem slouží Šloufům i Kalousům na utírání (číro je nejlepší a ředitel ČRo jim pomůže kouřit). Bůh s námi (07.04.2013)

Viděno na festivalu Finále 2013. Těch deset let společné práce se promítá do poměrně suverénního uvedení jejich společného díla. Rozhodným způsobem dokáží uvést své popudy, důvody, pocity a dopady své práce. A divákům se představuje průběh přímé volby prezidenta, a to především druhého kola, které je ve znamení nemilosrdného souboje Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Je chvályhodné, že se tvůrci snaží o odstup a nestraní ani jednomu kandidátovi. Oba dva jsou svým způsobem stejní. Hystericky brání svůj prostor a s dětským vztekem kopou kolem sebe, když cítí, že je jim ubližováno. Je pozoruhodné, že autoři jsou levičáky označováni za pravičáky, a pravičáky za levičáky. A výsledek volby? Mohl snad být dobrý? Je to vítězství pro zemi a její občany? Zřejmě není a ani nemohlo být. Je to všechno začarovaný kruh: představitelé politiky jsou obrazem společnosti, společnost je vychovávána politiky. A stále dokola a dokola. Tohle si, i přes neustálé nadávání všech na poměry, zasloužíme. Jsme slepé ovečky, které zapomínají a nedokážou samostatně přemýšlet. Skáčeme po slovech útěchy, abychom zjišťovali, že jsme se opět nechali napálit. Důvěřujeme zručným rétorům a pohádkám, necháváme se zaslepeně strhávat, jsme líní a pohodlní, neurvalí a bojácní. A tak máme to, co si zasloužíme. Buďme alespoň rádi za pány Remundu a Klusáka. (23.09.2014)