Život a smrť v Tanvalde (S01E01)

MY a Češi, MY a Cigáni, relační páry a z nich vyplývající pragmatické presupozice, které jsou najmarkatnější právě v zažitých stereotypech vnímání u adolescentů na plovárně. Jsou to ale rodiče a společnost, které tyto stereotypy nejen vytvářejí a formují, ale také podmiňují. Pro zájemce doporučuji kategorizační analýzu na podobné téma http://ulug.ff.cuni.cz/projekty/romove/05_PISEK.pdf (18.04.2013)

Stejně je zajímavé, jak všichni "ví", jak se to doopravdy stalo. Tady se hodnotí dokument, ne ten incident. Jak se věci skutečně udály, ví jen zúčastnění, jestli jsou schopni si pravdu připustit. Dokument není a ani nemůže být objektivní, což nevypovídá nic o jeho kvalitě, pokládá otázky, které drtivá většina lidí evidentně nejsou schopni vnímat, protože se nehodí do jejich vidění světa. Problematika není černo-bíla a vůbec ne jednoduchá, což autoři ukázali. I když mám u některých jejich dokumentů problém se stylem, fandím jim, víc takových dokumentaristů. "My nejsme rasisti, ale..." ehm (12.03.2013)

Silně nevyvážený dokument, v němž oba tvůrci zjevně straní jedné straně a objektivita je položena na oltář jejich světonázorové doktríně. A i když by byl český národ nejspíš schopen rozjet novou genocidu, kdyby měl rozhodovat jen vox populi, nic to nemění na faktu, že takhle se dokument stavět nemá... (12.11.2013)

Tento dokument mnohem více otázek vyvolává, než na které odpovídá. Nesnaží se stranit nikomu, ale zcela korektní opět není. Líbí se mi, že se pánové nepozastavují nad tím, když mladý koktavý Rom s desetičlennou slovní zásobou použije slovní spojení „ironicky díval". Stejně tak si bez mrknutí oka nechají Tanvaldským střelcem popovídat několik zapeklitých příběhů, třebas ten o tom, že v zimě nejsou slyšet na deset metrů slyšet kroky tří lidí. (06.07.2014)

Je to vlastně jen skica, ale i tak to místy solidně vrtá v názorových stereotypech a jemně naznačuje možné "vysvětlení". Samozřejmě hlavně v tom kontextu by to mohlo být jasnější, ale i tak je to klusákovsky-remundovské kousavé, sebeshazovačné, sociálně vnímavé a podnětné k dalšímu přemýšlení. Nějak tak by měla vypadat veřejnoprávní tvorba. Je docela zarážející, kolik lidí si plete zcela základní otázky, které autoři lidem pokládají (čeho se bojíš? závidíš jim? chtěla bys být na jejich místě?) za něco nemístného a manipulativního. Problém není volba otázky, ale to, že lidé nedokáží svoje předsudky ani v nejmenším podložit argumenty - je to dokument hemžící se fetišisty, které Klusák s Remundou neshazují, jen jejich názory "berou vážně" (segregace na koupališti, adekvátnost smrti atd.). A proč by navíc měl být dokument objektivní a vyvážený? Je to zaujatý pohled dvou lidí. Pokud hodlá ČT naše peníze investovat takhle, jsem naprosto spokojený. Dav nasraných "nejsem rasista, ale cigáni střílet" pepíků je užitečnější než stádo bezpečně otupené nedělním Donutilem. (10.03.2013)