Český žurnál

Žiji v Ústí a z dokumentu jsem nadšená. Je to autentická a milá (mikro)sonda do života jedné předlické rodiny. A že je to autentické, to si dovoluji zhodnotit z vlastní zkušenosti s Romy, protože pracuji jako sociální pracovnice. Pokud se Kratochvíl bude ještě dále kolem takových témat pohybovat, rozhodně se budu na jeho tvorbu těšit. (23.01.2016)

Dokument podal úžasně syrová a vypovídající data o zoufalství bydlení sociálně vyloučených na ubytovnách. Primárním problémem ubytoven je byznys, s nímž se však lze setkávat i u pronájmu bytů sociálně slabším. Zde obvykle byty a ubytovny vlastní lidé, kteří znají systém dávek a vědí, kolik mohou od lidí v hmotné nouzi za bydlení požadovat, protože jim to proplatí právě Úřad práce z dávek pomoci v hmotné nouzi a SSP. To, že je velké množství bytů vlastněno politiky a podnikateli (byť často prostřednictvím tzv. bílých koní), to je pak již výsměch systému státu. Na příkladu Ústí nad Labem, kde pracuji jako sociální pracovnice, mohu s klidem říci, že není výjimkou, aby lidé na ubytovně hradili deset tisíc za pokoj 3 krát 5 metrů, kde mají jen umyvadlo (záchod a kuchyň je ve společných prostorách a teplá voda se pouští jen dvakrát denně). Hygieničnost takových ubytoven a bytů nikdo neřeší, protože sami ubytovaní se nemohou ozvat - pokud to udělají, jsou obratem na ulici. A pokud jde o cikány, tak dokument výborně zachycuje, jak je zneužíváno jejich nižší gramotnosti, kterou však u nich systematicky buduje naše "bílá většina", když jejich děti neustále přesouvá z běžném systému vzdělávání na praktické školy a podobně. Klíčem je pracovat na jejich vzdělávání, které by mělo být rovnocenné se vzděláváním většiny, a dále v budování sociálního bydlení - o tom však zatím naši státní zastupitelé zatím víceméně jen mluví, ale nedělají zhola nic. (15.01.2016)