Fantozzi

První díl komedií se svérázným účetním Fantozzim. Humorné scény se střídají s nudnými, jak už je to u této série zvyklé. Paolo Villaggio je v tomto filmu z roku 1975 ještě bez šedivých vlasů, což je opravdu "unikát". Nicméně, snímek moc nenadchne. Problém je v tom, že humor a nudnost se tu střídá jako na houpačce. Smíchy jsem se potrhal při fotbálku v dešti, naskakování do autobusu nebo u tenisu v mlze. Na druhou stranu poslední půlhodinka už nic moc směšného nepřinesla a spíše spadla až do podprůměru. Scény se slečnou Silvaniovou nejsou moc vytříbené, stejně jako dovolená na horách. Kdyby byla dějovitost urovnanější hodnotil bych víc, takhle ale musím dát za ***. (29.08.2010)

„Oci, prečo mi hovorili Čita?“ Takže týmto sa to v roku 1975 začalo. Nekonečné životné peripetie talianskeho účtovníka Uga Fantozziho (Paolo Vilaggio), ktorý dáva novú hĺbku slovám „smoliar“, „sociálne znevýhodnený“, „človek milión“ a „pod papučou“. Tvorcovia snímky nás v jednej chvíli rozosmievajú bláznivou, až grotesknou scénou (Fantozzii verzus autobus, Fantozzi verzus slávnostná večera), prípadne siahajú WTF smerom á la Monty Python (japonská reštaurácia) a hneď nato chcú, aby sme súcítili s hrdinami (manželka žiarli, škaredá dcérka je šikanovaná). Dokonca neváhajú použiť niečo, čo nebezpečne pripomína orwellskú satiru šialeného systému na spôsob 1982. Proste veľká nechápačka a nemalá konina. Kedysi spolužiaci jednotlivé časti (Vilaggio hral Fantozziho ešte v roku 1999!) citovali a rehotali sa týždeň v kuse. Ale to už bolo dávno. A mňa to nebavilo už vtedy. (13.07.2008)

Fantozzi je tu! Večný smoliar a otrok firmy. Účtovník, ktorý je až po uši zamilovaný do kolegyne Silványovej, a milovaný jedine svojou manželkou a dcérou. V prvých dvoch dieloch mu manželku Pinu hrá menej známa Liu Bosisio. Vynikajúci bol futbalový zápas ženatých proti slobodným v úvode. Inak dobré, ale "iba" 3 hviezdičky dávam kvôli slabej, miestami až trápnej druhej polovice filmu. (06.06.2007)

Jediná postava italské kinematografie, se kterou se dovedu plně a dokonale ztotožnit. Paolo Vilaggio stvořil archetyp hrdiny, který si získává sympatie diváků nejen úšklebky, komickými grimasami a výmluvnými gesty, ale především tím, že zhmotňuje a zpodobňuje jeden ze zásadních rozměrů lidství (a snad všech živých bytostí), a to: snahu přežít. Za cenu ústrků, ponížení, výsměchu, tělesné úhony aj. obtíží se snaží projít všemi nástrahami života a ukázat tak svou nezničitelnost. Filmy s Fantozzim jsou jako cyklus ikona svého žánru a některé z nich učiněným majstrštykem. V porovnání s nedostižným třetím dílem má tento první díl několik slabších míst, ale stejně je to skvělá zábava... každý kdo má v sobě, alespoň špetku zaměstnaneckého naturelu, však, myslím, nemůže tento druh lidové zábavy odsoudit. (07.06.2016)

Ako dieťa 80tych rokov som sa tešil na scénky ako futbalový zápas, zamestnanecký mrak, stavanie stanu alebo šprint z roboty na konci šichty. S odstupom času je škoda, že nebol využitý vo väčšej miere námet človeka milión proti obrovskej korporácií a namiesto toho je to niekedy až príliš zdĺhavá zlátanina s množstvom trávnych vtipov. Z nostalgie 5/10 (31.01.2016)