Fantozzi

Zrození legendy. Úvodní film slavné série s Paolem Villaggiem, který osobně považuji za nejzdařilejší ze všech. Skvělá je např. scéna v japonské restauraci, fotbalový firemní zápas či biliár se šéfem. Zrození pana účetního je jednou z nejpotrhlejších komedií vůbec. Humor je zde přízemní, místy až trapný, ale mě to i po těch letech stále baví. Možná čím dál víc a proto si film tak rád pouštím. Asi jsem blázen, asi jsem talián, asi jsem Fantozzi! (23.06.2016)

Mňa proste večný smoliar Fantozzi neskutočne baví. Na jeho vtipných historkách vychádzajúce z reality sa dokážem stále zasmiať. Scéna, keď bolo 16:59 a všetci sa pripravovali na útek z práce je až neuveriteľne skutočná a zábavná. Vždy, keď v piatok odchádzam z roboty a stretám davy ľudí ako sa ponáhľajú domov, si na túto scénu vždy spomeniem. (18.07.2008)

První díl této komediální, dlouhé série. Nezačalo to úplně nejlépe. Ale je to chybou ? Moc velkou ne. I tak se jedná o nadprůměrnou komedii, která jednou za delší čas pobaví. Představitel Fantozziho se opravdu povedl. Vtipných scén zde bylo dost. Příběh šel mimo, ale zásadní porblém to není. Mohla být tak o 15 min kratší stopáž. Některé scény nudily. I tak slušný start série. Hodnotím na 65% = *** (31.12.2012)

První setkání s panem účetním Ugem Fantozzim, jeho ženou Pinou, slečnou Silvániovou, účetním Filinim a dalšími. První nesmělé kroky vstřícnosti ke slečně Silvániové Fantozziho doslova a do písmena bolí. V tomto díle poznáme pana účetního dokonce jako fotbalistu, tenistu i lyžaře. Jestliže někomu během silvestrovských oslav zničí auto, kdo to asi bude ? (19.03.2011)

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní. (21.09.2010)