Přicházejí z tmy

Pro diváka, který není zblblý antikomunistickou propagandou stejně, jako ti, kteří byli předtím zblblí komunistickou propagandou ten film zase není až tak nezajímavý. Svým způsobem je to i dobový dokument a i dnešnímu divákovi má co říct. Minimálně ho donutí k zamyšlení o věcech minulých a současných. Neodoskutelnovatlným faktem zůstává skutečnost, že přes násilnou kolektivizaci vesnice jsme se postupně dopracovali k soběstačnosti ve výrobě potravin. Dalším faktem pak zůstává, že po násilné dekolektivizaci vesnice na začátku 90-tych let jsme o soběstačnost ve výrobě potravin velice rychle přišli a dnes za drahé peníze dovážíme ze zahraničí namnoze i jejich odpad při výrobě potravin. Tak tedy nevím, jestli do odpadu patří tento snímek, nebo část dovážených potravin. (19.04.2012)

Na bolševických agitkách mě nejvíce fascinuje jedna věc - a to fakt, jak se dokážou vykašlat na jakoukoliv psychologii postav a vnímají lidi pouze dvěmi barvami (černou a bílou - a to ne pouze na filmovém pásku). Zatímco příslušníci komunistické strany jsou skromní, chrabří, odvážní, po majetku netoužící a navzájem si pomáhající (a jejich ženy vypadají jako by právě vylezly ze chléva, kde celý den dojily krávy), druhá strana zase jen kuje pikle, škodí venkovanům, hádají se mezi sebou, otec praští syna, syn podvede otce, spolčují se s americkými záškodníky (a naopak jejich ženy jsou půvabné, opečovávané, s norkovou kožešinou kolem krku). Ta dvojbarevnost je tak průhledná, že to přece muselo být jasné i těm lidem v padesátých letech? Nebo jim byly vymyty mozky natolik, že slepě věřili rudým bratrům? Ať je to jakkoliv, tento film je špatný a nezachrání ho ani poměrně zdařilý výkon Medřické, poněkud netradiční výkon Cupáka, skvělý záporák Hrušínský. Jako špatnou herečku zde vnímám Kurandovou - jak ona dokáže být trapně patetická, naivní maminka všech bolševiků (ani v Babičce ji nemůžu vidět jinak). (22.09.2013)

Podivný mix, který v hromadě hnoje skrývá i jednu či dvě dobře udělané věci (scéna požáru skvěle podbarvená hudebním doprovodem - ale hned to zkazí naháněčka lesem, kde je světlo jako za poledne - u Hrušínského je vyloženě vidět potenciál pro padoucha). S přibývající stopáží se však to dobré ztrácí. Ještěže to má jen nějakých 58 minut a asi se tu hojně stříhalo, výsledek je možná ideologicky nezávadný, ale zároveň trapný a zmatený. (27.12.2011)

Jako film absolutně impotentní, s nulovou gradací, nefungující pointou, hloupými postavami. Jako agitace zobrazující těžké podmínky na českém venkově, kde bylo velmi nesnadné vypořádat se s kulackým nepřítelem, který podporován imperialistickým Západem pobíhal po lesích se samopaly a zapaloval vesnice, dost nechutné. Trochu směšné to s nadsázkou asi být může, ovšem nějaká pozitiva se hledají opravdu těžko. Tak aspoň Rudolf Hrušínský si vystřihl celkou pěknou postavičku kulackého synka, diversanta Ládi, taky žádný super výkon, jeho postavě pochopitelně zoufale chybí kloudný scénář, který by jí dodal trochu psychologické věrohodnosti, ale aspoň trochu zaujme, a tady vážně platí, že tonoucí se stébla chytá, i když film moc diváky netrápí, takže je kraťoučký a místy sklouzává jakoby ke zrychlené grotesce. (16.10.2007)

Po filmu „Usměvavá zem" je tento film jíž druhým filmem, v němž režisér Václav Gajer zpracovává námět o současné vesnici, jeden z dosud nejnesnadnějších úseků naší současné filmové tvorby. „Usměvavá zem" byla nenáročnou „optimistickou hrou ze života naší vesnice". Autoři filmu však zaměnili mnohdy optimismus za schematické skreslení. V tomto falešném optimismu ztratily svou přesvědčivost dobře viděné a s rutinou napsané postavy vesničanů. To si zřejmě Václav Gajer uvědomil, poznal, že třídní boj na vesnici nelze skreslovat pokojnou idylou. Ale dík novému námětu o vesnici plné ostrých bojů a konfliktů, končících vražedným střílením, se dostal do druhého extrému. Natočil film o nepřátelích družstva a jejich záškodnické činnosti a život té druhé, větší části vesnice zůstal jaksi na okraji, jako fabulačně nutný protihráč. Všechny kladné postavy zůstaly bez charakterisačního prokreslení. Na druhé straně kulacká rodina Junků, hlavně Ladislav a jeho otec, jsou postavy daleko přesvědčivější a místy jako by v nich ožívaly postavy sedláků z našich klasických dramat. Filmový přehled 22/1954 (14.01.2009)