Všetko je stratené

Jak to zpívala Lucka Bílá...neposlušné tenisky. A co teprve potom, když se vám (jich) do cesty postaví celej kontejner. S většinou by to (možná) zamávalo, ne tak se zkušeným, chladnokrevně uvažujícím „mořským vlkem“. Ten si v klidu nalije sklenku whisky, oholí se, povečeří a jen tak mimoděk, (vy)řeší problémy aneb jeden nezlomný (racionálně uvažující) živel, versus druhý (iracionální) přírodní živel, snažící se postavit na hlavu resp. vyvrátit rčení „větru ani dešti neporučíš“, navíc bojující i s nepřízní osudu. Komorně intimní, patosu, klišé a velkých gest (slov) prostá, nepodbízivá, razící, že rychle neznamená nutně lépe, minimalistická one man show R. Redforda, dokazujícího, že věk je jen pouhá bezvýznamná číslovka. Pravda, řekněte (mu) to po ránu :-) Hledat za snímkem nějakou přidanou hodnotu resp. širší hlubší kontext (připodobnění k současném světu), by jistě bylo možné, ale tak trochu zbytečné. All is lost je v prvé řadě čistokrevný survival o nezlomné vůli člověka přežít a když už není jiného východiska, přiznat si prohru, smířit se sám se sebou, dokázat potlačit strach a rozhodnout se....paradoxně právě to (viz smířlivý alegorický závěr) je to jediné, co mi brání ve stoprocentní spokojenosti. Osobně bych (za)šel „až na krev“. To ale není problém snímku samotného, ale čistě můj soukromý. Ostatně mám pocit, ne jsem naprosto přesvědčený, že je to přesně v tendencích Robertova náhledu na život jako takový resp. jeho hodnot, které vyznává. S osobní poznámkou na závěr. To, co mi nedokázal nabídnout resp. zprostředkovat A. Cuarón a jeho megalomanská Gravity, kde ta přirozenost, komornost a intimnost, jdoucí ruku v ruce s uvěřitelností, se postupem času vytrácela jak kyslík doktorce R. Stone, se podařilo tomuto nízkorozpočťáku J.C. Chandora. Paradoxně si však troufám konstatovat, že pro většinové publikum bude méně stravitelný resp.líbivý. To aktuálně nízké hodnocení resp. jejich počet, mě v tom pouze utvrzuje. 90% [Jestli si nějaký (letošní) film zaslouží přízvisko „malý velký“ snímek, potom je to právě tato Chandorova resp. Redfordova věcně syrová oceánská pouť. Stejně jako je faktem, že kdykoliv si v budoucnu ulevím slovíčekm „fuck“, neobejde se to bez konkrétní živé vzpomínky. Slibuju (si), že se s ním, po vzoru hlavního hrdiny, budu snažit šetřit]. (29.12.2013)

Podobné filmy to u mě mají trošku těžké. Přecejen není žádná sranda udržet si pozornost diváka jediným hercem. Robert Redford se snaží seč může, ale v určitý okamžik se stejně vždy něco pokazí a "Náš muž" se tak dostává do dalšího problému. Hodně mě samozřejmě zajímalo jak tohle celé nakonec dopadne a jestli je nějaká šance na záchranu. Samozřejmě platí že do podobné situace by se nechtěl dostat žádný z nás. Alespoň že kamera občas snímá krásný a pestrý život v hlubinách oceánu. Film na jedno podívání. 60% (10.02.2014)

„Všetko je stratené. Až na telo a dušu. Či skôr to, čo z nich zostalo.“ Veľmi rád by som dal 4*, ale proste to na ne nemá. Scenár je príjemným spôsobom úžasne jednoduchý (fakt v dobrom) a je len málo hercov, ktorí by sa do tohto typu úlohy hodili rovnako, ako fantastický Robert Redford. Ale je to proste dosť dlhé a po skvelom rozjazde to dosť upadá do stereotypu a tým pádom do nudy. Vždy si kúsok z tohto filmu rád pozriem. Ale nikdy nie celý. (07.06.2020)

Myslel jsem původně, že tuhle výtku budu směrovat spíš na Gravity, ale nakonec to padne doprostřed oceánu. Tomuhle filmu chybí jakákoli přidaná hodnota. Situace je vypjatá, řemeslně plus mínus hodně slušný (až strhující místy), Redford hraje do posledního dechu, ale když si odmyslím intenzivních 106 minut, vyplněných sledem mých nejhorších nočních můr, pak Vše je ztraceno představuje jen velmi povrchní metaforu samoty a naděje. Postava "našeho člověka" (titulkové označení) je strašně přibližná, de facto jde spíš o kochání se Redfordovým charismatem, vitalitou a úsporným herectvím - fuck už dlouho neznělo na plátně tak autenticky. Film spotřebuje skoro všechna slova v úvodu na docela banální epitaf hrdiny, následný průběh nám o něm paradoxně už moc neprozradí. Nechybí tomu v žádném případě epický rozměr, stopáž pro mě letěla jako splašená, co mi chybí je cokoli vertikálního (krom zdůrazňovaných nadhledů a podhledů kamery). Možná je to proto, že film lze skrze Redfordovu osobnost číst hlavně jako mne nijak nedojímající symbolický obraz chřadnoucí "staré Ameriky" a výzvu vytrvat až do posledního Amen, protože i v absolutní temnotě existuje světlo naděje. Jak se zpívá v závěrečné písní Alexe Eberta: "Old man, the word... raised on golden days, God love the USA". Jednoduše mi tu ale chybí něco, co s trochou patosu nazvu univerzálním, a přitom konkrétním pohledem na obnažené lidství, možnost identifikovat se nejen se situací, ale též s protagonistou. Je to silné, ale jen v okamžiku trvání. Při pohledu zpět se to pomalu, ale jistě ztrácí jako plachetnice s příliš křehkým trupem. [70%] (02.12.2013)

Až překvapivě povedené. Nahlížíme-li na kvalitu dané oblasti survival žánru výhradně na základě obrazového ukojení a dosažení maximální vizuální autentičnosti, je samozřejmě letošní ceněné Gravity ve výrazném předstihu. Avšak chceme-li při hodnocení filmů brát v úvahu spíše jejich schopnost strhnout diváka samotným děním a specifickou atmosférou, je komornější Chandorovo All Is Lost pro Cuaróna velmi rovnocenným protivníkem. Přestože místo efektní spršky meteorů tu máme pouze titěrný malý kontejner, místo majestátní orchestrální hudby jen občas vzdáleně hrající motiv depresivní hope-theme a výměnou za nekonečný vesmír se hrdina potýká jen s větší indickou louží, prožitek vděčného diváka je ve srovnání s Gravitací takřka stejně intenzivní, komplexní a emotivní. A navíc je tu i sympatičtější trosečník, který se za tu dlouhatánskou kariéru prokousal k opravdu skvělému minimalistickému herectví. Dávám pěkné 4*, což ale beru vzhledem k nepatrným ambicím snímku jako absolutní maximum. )) P.S. Gravitaci jsem dával také 4*, abyste si nemysleli.... Je to výborný film. (23.02.2014)