Všetko je stratené

Ztratil jsem s tímto snímkem moc času na to, abych přišel o další psaním svého zbytečného komentáře, ale já zkrátka musím. Nikdy bych totiž nevěřil tomu, že uvidím svého oblíbence Roberta Redforda mlčky skákat přes lehce předvídatelné scénáristické překážky a přitom mi bude zcela jedno, jestli to po dvou hodinách zázračně přežije či po minutě statečně utone. Zkrátka jsem se světově ponudil, zdokonalil jsem se přitom v zívání a snad jen mimořádným vzepětím svých morálních sil jsem dokázal neusnout. Za to si dávám hvězdičku. (21.05.2014)

Jak to zpívala Lucka Bílá...neposlušné tenisky. A co teprve potom, když se vám (jich) do cesty postaví celej kontejner. S většinou by to (možná) zamávalo, ne tak se zkušeným, chladnokrevně uvažujícím „mořským vlkem“. Ten si v klidu nalije sklenku whisky, oholí se, povečeří a jen tak mimoděk, (vy)řeší problémy aneb jeden nezlomný (racionálně uvažující) živel, versus druhý (iracionální) přírodní živel, snažící se postavit na hlavu resp. vyvrátit rčení „větru ani dešti neporučíš“, navíc bojující i s nepřízní osudu. Komorně intimní, patosu, klišé a velkých gest (slov) prostá, nepodbízivá, razící, že rychle neznamená nutně lépe, minimalistická one man show R. Redforda, dokazujícího, že věk je jen pouhá bezvýznamná číslovka. Pravda, řekněte (mu) to po ránu :-) Hledat za snímkem nějakou přidanou hodnotu resp. širší hlubší kontext (připodobnění k současném světu), by jistě bylo možné, ale tak trochu zbytečné. All is lost je v prvé řadě čistokrevný survival o nezlomné vůli člověka přežít a když už není jiného východiska, přiznat si prohru, smířit se sám se sebou, dokázat potlačit strach a rozhodnout se....paradoxně právě to (viz smířlivý alegorický závěr) je to jediné, co mi brání ve stoprocentní spokojenosti. Osobně bych (za)šel „až na krev“. To ale není problém snímku samotného, ale čistě můj soukromý. Ostatně mám pocit, ne jsem naprosto přesvědčený, že je to přesně v tendencích Robertova náhledu na život jako takový resp. jeho hodnot, které vyznává. S osobní poznámkou na závěr. To, co mi nedokázal nabídnout resp. zprostředkovat A. Cuarón a jeho megalomanská Gravity, kde ta přirozenost, komornost a intimnost, jdoucí ruku v ruce s uvěřitelností, se postupem času vytrácela jak kyslík doktorce R. Stone, se podařilo tomuto nízkorozpočťáku J.C. Chandora. Paradoxně si však troufám konstatovat, že pro většinové publikum bude méně stravitelný resp.líbivý. To aktuálně nízké hodnocení resp. jejich počet, mě v tom pouze utvrzuje. 90% [Jestli si nějaký (letošní) film zaslouží přízvisko „malý velký“ snímek, potom je to právě tato Chandorova resp. Redfordova věcně syrová oceánská pouť. Stejně jako je faktem, že kdykoliv si v budoucnu ulevím slovíčekm „fuck“, neobejde se to bez konkrétní živé vzpomínky. Slibuju (si), že se s ním, po vzoru hlavního hrdiny, budu snažit šetřit]. (29.12.2013)

|| Scenár: J. C. Chandor | Hudba: Alex Ebert | Distribúcia: Lionsgate (US), FilmNation Entertainment (Intertnational) | Štúdio: Before the Door Pictures, Washington Squere Films | Rozpočet: 8,5 miliónov $ | Tržby: 10,581,817 $ || Režisérsky perfekcionistická práca, kde scenár v logike a zákonoch prešliapava len minimálne. Čirá radosť pre diváka z uhľu pohľadu napätia a fandenia hlavnej postave. All is lost má pre mňa to jedinečné kúzlo, že o hlavnom protagonistovi som nevedel skoro nič, ale i tak mi dokázal prirásť k srdcu. Nepovedal o sebe nič, no i tak som mal celý čas pocit, že ho poznám. A to sa mi každý deň nestáva. 84% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (13.04.2014)

V rámci dramatizace vyprávění se velmi často tvůrci (zvláště američtí a pod dohledem studia) uchylují v tom lepším případě ke kompromisům mezi dramatickou linkou a realitou, v tom horším případě podřídí realitu dění na plátně gradování dramatických momentům, které jsou ale plné nesmyslů, nelogičností a nerealistického chování postav. Jako divák se nad různé nesmysly dokážu často směle povznést. Ale v případě filmu Vše je ztraceno musím smeknout klobouk, protože se panu režisérovi povedlo obě věci zkloubit. Dokonce zašel tak daleko, že ve filmu je dohromady asi 5 místopisně ani věcně nepopisných vět. Jde o monolog, který se odehraje hned na začátku filmu. Režisér a autor scénáře nechá hlavního hrdinu beze slov jednat a nebohé diváky neznalé jachtařských záležitostí v tom prostě vykoupe. Přitom postava Roberta Redforda jedná naprosto logicky a promyšleně. Sedmasedmdesátiletý Redford uhraje celý film obličejem a jeho jediné slovo za celý film má doslova cimrmanovský efekt. (29.12.2013)

Pročetl jsem si několik komentů a zjistil jsem, že se v mnoha případech jedná o sociální kritiku jak společnosti, tak i určité sorty zdejších komentátorských expertů. K čemu to, říkám si. Je to proto, že jsme se sešli u filmu, který není o ničem jiném, než o starci, jenž upadl do tenat osudu? Je tímto snímek natolik kontroverzní, že vyvolal takovou polemiku, komu je vlastně určen a kdo jej může erudovaně hodnotit? Probůh, jen to ne. Ten film není ani pro chytrý ani pro blbý, ani pro mladý ani pro starý. Je pro všechny s povahou dobrodružnou. Takovému se to bude líbit, bude si to užívat, protože jinak, ruku na srdce, kromě dvou napínavějších momentů se tam zas tak nic extrovního neděje. Sám jsem měl chvílemi pocit, že si tvůrci, jelikož se nemuseli držet skutečné události, mohli vymyslet větší vzrůšo. Nepohrdl bych například žraloky. Také jsem postrádal ten efekt, kdy hrdina dostane opravdu tak na prdel, že je totálně na dně. Chtěl bych Roberta ještě víc vysušeného, nechat ho tam týrat ještě alespoň týden, leč nestalo se. Přesto můžu říct, že jsem si tu survival samohanu dokonale užil. Jestli nás příští rok čeká Clint Eastwood na pustém ostrově metr krát metr a s jednou jedinou palmou, těším se škodolibě už teď. (21.03.2014)