Všetko je stratené

Zapomeňte na popcorn, pivo, kafe, buráky a podobně. Já si myslela, že když se tam moc nemluví, že u toho zvládnu ještě nějakou vedlejší aktivitu. Velký omyl! Chce to tmu, ticho, zapojit pokud možno všechny smysly, ale nejvíc asi přece jen oči a teprve potom ucítíte tu mořskou vodu, která vám neustále stéká po obličeji, potažmo po celém těle, ten vichr, který s vámi bude cloumat a vy se budete držet čehokoliv co je po ruce. Budete ztrácet dech, když se ocitnete pod vodou, budete šílet ze slejváku, který vám bude brát poslední zbytky psychických sil a pak tu zoufalou beznaděj zařvete přesně stejným způsobem a jediným slovem do éteru jako Robert. A na konci pocítíte ten zvláštní klid a smíření........., který je patrný i z klidné mořské hladiny. Roberte Redforde jsi skutečně velkou hvězdou filmového plátna. (03.01.2014)

Zde je opravdu vše ztraceno. Trosečník trochu jinak aneb Robert Redford si na stará kolena hraje na větrem ošlehaného námořníka, který hravě sklátí žraloka stativem fotoaparátu. Když ale narazí na dodávku bot do českých tržnic, rozhodí mu to sandál. Odkázaný na své vlastní síly se nepřestává prát s osudem. Po dvou kolech v ringu s uragánem si ždímá svůj červený šátek a plánuje další taktiku. Konečně se naučí se sextantem, procvičí si práci s lékárničkou a zhruba po hodině zjistíme, že umí i mluvit, když ze sebe vypraví "ou džízis" a "fak..fak". Slovník jak z pornofilmu. Nebudu vás napínat. Při sledování tohoto nervy drásajícího a napínavého snímku jsem si musel udělat dvakrát kávu a dvě pauzy na opláchnutí studenou vodou. Ne snad, abych se vcítil do hlavního hrdiny, který byl zrovna bičován kapkami deště vprostřed oceánu, ale abych neusnul. Mnozí to přirovnávají ke Gravitaci, která pro mne byla podobnou sračkou, nicméně se tam alespoň něco dělo. Tady se neděje zhola nic. Jestli jsem Gravitaci přirovnával k předraženému spořiči obrazovky, tohle je statické pozadí plochy. I se svým velmi slabým hodnocením je tohle až příliš nadhodnocený nudný pokus o trumfnutí Turínského koně v pletení biče z hovna. Kdybych dvě hodiny čuměl do zdi, mělo by to podobný efekt. 30% (14.05.2014)

All is lost by si mohli povedať tvorcovia tohto filmu, keby sa im na palubu nepodarilo nalodiť Redforda. Ten nám na sklonku svojej kariéry dáva do povedomia, že je stále v najlepšej forme, hereckej i fyzickej. Zároveň klobúk dole pred celým štábom, pretože natočiť film s jedným hercom na priestore jednej plachetnice, ktorý dokáže zaujať od prvej do poslednej minúty bez podpory fenomenálne náročných zvukových, či grafických efektov - to chce veľkú dávku zručností. Dôkazom, že to môže fungovať je práve týchto sto minút hereckej a režisérskej citlivosti pre detail, pretože pri pomyslení na to, že Bear Grylls by už na druhý deň popíjal mijoto na madagaskarskej pláži, nedokázal som ani raz pomyslieť na to, čo by som na mieste Redfordovho stroskotanca spravil inak. Miestami som mal pocit, že sledujem rekonštrukciu skutočnej udalosti a všetkými desiatimi som fandil hlavnej postave. Takže kde je vôľa, tam je cesta a aj keď je na prvý pohľad všetko stratené, nádej umiera posledná. 85%. (08.05.2014)

Jak to zpívala Lucka Bílá...neposlušné tenisky. A co teprve potom, když se vám (jich) do cesty postaví celej kontejner. S většinou by to (možná) zamávalo, ne tak se zkušeným, chladnokrevně uvažujícím „mořským vlkem“. Ten si v klidu nalije sklenku whisky, oholí se, povečeří a jen tak mimoděk, (vy)řeší problémy aneb jeden nezlomný (racionálně uvažující) živel, versus druhý (iracionální) přírodní živel, snažící se postavit na hlavu resp. vyvrátit rčení „větru ani dešti neporučíš“, navíc bojující i s nepřízní osudu. Komorně intimní, patosu, klišé a velkých gest (slov) prostá, nepodbízivá, razící, že rychle neznamená nutně lépe, minimalistická one man show R. Redforda, dokazujícího, že věk je jen pouhá bezvýznamná číslovka. Pravda, řekněte (mu) to po ránu :-) Hledat za snímkem nějakou přidanou hodnotu resp. širší hlubší kontext (připodobnění k současném světu), by jistě bylo možné, ale tak trochu zbytečné. All is lost je v prvé řadě čistokrevný survival o nezlomné vůli člověka přežít a když už není jiného východiska, přiznat si prohru, smířit se sám se sebou, dokázat potlačit strach a rozhodnout se....paradoxně právě to (viz smířlivý alegorický závěr) je to jediné, co mi brání ve stoprocentní spokojenosti. Osobně bych (za)šel „až na krev“. To ale není problém snímku samotného, ale čistě můj soukromý. Ostatně mám pocit, ne jsem naprosto přesvědčený, že je to přesně v tendencích Robertova náhledu na život jako takový resp. jeho hodnot, které vyznává. S osobní poznámkou na závěr. To, co mi nedokázal nabídnout resp. zprostředkovat A. Cuarón a jeho megalomanská Gravity, kde ta přirozenost, komornost a intimnost, jdoucí ruku v ruce s uvěřitelností, se postupem času vytrácela jak kyslík doktorce R. Stone, se podařilo tomuto nízkorozpočťáku J.C. Chandora. Paradoxně si však troufám konstatovat, že pro většinové publikum bude méně stravitelný resp.líbivý. To aktuálně nízké hodnocení resp. jejich počet, mě v tom pouze utvrzuje. 90% [Jestli si nějaký (letošní) film zaslouží přízvisko „malý velký“ snímek, potom je to právě tato Chandorova resp. Redfordova věcně syrová oceánská pouť. Stejně jako je faktem, že kdykoliv si v budoucnu ulevím slovíčekm „fuck“, neobejde se to bez konkrétní živé vzpomínky. Slibuju (si), že se s ním, po vzoru hlavního hrdiny, budu snažit šetřit]. (29.12.2013)

Sám na moři bez příkras a bez tygra. One man show Roberta Redforda, kterej mi sice občas lezl na nervy tím svým naprostým klidem, mlčenlivostí, sebekontrolou a praktičností (která občas ale hraničila s blbostí - to jeho neustálý vylejzání v bouřce), ale z jeho chování v krizové situaci by se dalo odvodit o jakého člověka šlo, respektive, že věděl, koho chce hrát, že měl určitě vymyšleno (a scénárista), čím se živil, jakou měl rodinu a jaký byl... Kdybych byl na tý lodi já, tak bych během toho filmu asi milionkrát řval na všechny strany jen samý kurvy a piče. A taky bych s sebou měl vodotěsnou navigaci a vysílač nouzového signálu. :-) (01.02.2014)