Pod Jazvečou skalou

Rozporuplný film, rozporuplné hodnocení - 3 hvězdičky. Tomáš Holý je opět znakem příjemného přírodního podání. Film má pěkný spád a odehrává se navíc v krásném prostředí. Děda je správným zachmuřeným dědou a příběhy z obyčejného chalupářského života jsou opravdu věrohodné. Nostalgie, legenda. Film, který nenadchne, ale je zajímavým doplněním pro nedělní odpoledne. (31.10.2009)

Hezky snímek hlavně tím jak vnuk s dědečkem k sobě pomalu nachází cestu, pěkné jsou i záběry do krajiny, daly by se na Šumavě najít i hezčí exteriery ale asi nebylo záměrem odhalit všechny krásy, takhle to úplně postačilo, k shlédnutí jsou i mnohé druhy lesní zvěře. Nejlepší je ale ta podmanivá hudba, hlavně když malý Vena poznává přírodu. (21.11.2022)

Klasika českého rodinného filmu sedmdesátých let. Objektivně a s odstupem vzato nejde o žádné veledílo, je to jen sympatická, místy úsměvná a dobře obsazená totální pohodovka, kde Tomáš Holý s Gustávem Valachem vytvořili dobře se doplňující dvojici protikladů, na níž nakonec z velké části film stojí. V porovnání se současnou tuzemskou tvorbou se však Jezevčí skála jeví jako malý nenápadný klenot. Navíc v žánru, který u nás dnes patří mezi ohrožené druhy. Pokud už tedy nevyhynul. (24.01.2012)

"Víte, co se mi líbí na koních? Že nesmrdí jako traktor." Ale traktor zase nekope, nekouše a nevyměšuje. To samozřejmě uvádím jenom proto, aby bylo jasno, že se v přírodě vyznám, což mohu snadno doložit tím, že jsem vystopoval želvu, porazil v čelním souboji dvanácteráka, vysmrděl tchoře z nory a přehlédl na silnici divočáka. Mám zkrátka k přírodě vztah jako Vašek a když jsem byl malý, tak jsem taky chtěl mít dědu myslivce a chránit s ním přírodu. Tak moc mě při premiéře tento snímek oslovil, ale neustálým opakováním ze mě to nadšení nějak vyprchalo. (02.02.2017)

Kdo by nechtěl mít dědu a trávit prázdniny v tak krásném prostředí? Je to taková milá klasika. Tomáš Holý byl skvělý herec a jeho filmy jsou skvělé. Jsou to rodinné klasiky, u kterých si oddychnete a na chvíli zapomenete na všední starosti. Žádné akčňárna, střílečka, psychologická dramata ani přesládlé vztahové zamotance. Jsou to filmy, které pohladí duši. Tomáš Holý se svou dětskou naivitou, se kterou se zajímá o přírodu, vždy oslní. Hajný, který pod drsnou slupkou skrývá duši milého a trpělivého dědy, jež se nakonec s Vénou sblíží a je rád, že má vnuka, kterému může předat své zkušenosti a zájem o přírodu. V době, kdy nebyl internet, tablety a v televizi nic nebylo, nemohla zůstat krásná příroda okolo opomenuta. Šťastné to dítě. A já Vénovi nejen v dětství, ale i v pubertě, záviděl. Film, který si vždycky rád pustím. (29.09.2015)