Kalvária

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

„Myslím, že se příliš mnoho mluví o hříších. A dost málo o ctnostech. – Máš pravdu. Co je tvé číslo jedna? – Podceňuje se ochota odpouštět.“ Působivá sonda do lidských duší. Brendan Gleeson v roli faráře, který se svých posledních 7 dní prodírá lidským hnusem a sám se snaží, po sdělení ve zpovědnici, že bude zastřelen, vyřešit otázku, kdo by ho chtěl zabít. Jaký má smysl se obětovat, za něco, za co člověk nemůže? Postava faráře se svým vlastním způsobem vypořádává s problémy, hnusy, neřestmi a zvrácenostmi, které slyší ve zpovědnici. Nehraje se na žádného spořádaného faráře, který má svatost až na zadku. Přistupuje ke svému okolí s pokornou vírou, lidským rozumem, s trochou cynismu řízlým černým humorem, kdy se nebojí říct naplno k ostatním to, co si momentálně myslí. Film hodný zamyšlení a pozastavení se nad určitými věcmi. Dalších pár zhlédnutí mě určitě nemine. S chutí si to dám znovu. A i kdyby mě film nezasáhl vírou Gleesonova faráře, tak už snad jen díky krásám Irska, půvabné Kelly Reilly a samotnému Gleesonovi. P.S. Líbila se mi autenticita, která z filmu čpí. Kalvárie si na nic nehraje a podává divákovi míru černého humoru a závažnost situace v přijatelných dávkách, obohacených výborným hereckým výkonem Brendana Gleesona. (09.04.2016)

Perfektně obrazové ztvárněné, ale zároveň příběhově nepochopitelné. Gleeson je skvělý, ale celý film je až moc chladný, včetně většiny postav. Jedinou slabinou je tak příběh, který neukazuje žádnou výraznou dějovou linku, které bych se mohl chytit, jakmile jsem si toto uvědomil, tak mě bavil pouze Gleeson a studené počasí. (23.07.2014)

...Poprvé jsem ochutnal semeno když mi bylo asi 7 let(první věta filmu). O chvíli později... Byl jsem znásilněn knězem když mi bylo 7 let. Orálně a análně. O dalších pár chvil později... Já zabiju vás otče, protože jste neudělal nic zlého. Vás, protože jste tak nevinný. Ale né teď hned. Řekněme až příští neděli...Toť stručný začátek. Poté film sleduje následujících 7 dní. Po vynikajícím filmu The Banshees of Inisherin(2022) je tu další drama(s prvky černýho humoru) zasazené do krásnýho irskýho prostředí. V hlavní roli o5 vynikající Brendan Gleeson. Slabší 4 hvězdy. (05.03.2023)

McDonagh po skončení filmu poznamenal, že chtěl natočit film o ryze kladné postavě, a za to, jakým stylem se mu to povedlo, mu musím jen zatleskat. Filmy o kladných hrdinech mají totiž tendence být docela nudné. Vysoký morální kodex zvyšuje značně předvídatelnost děje, a zatímco inteligentní záporáci jsou u diváků oblíbení pro svou komplexnost, nejednoznačnost a dynamiku (vezměte si třeba Shakespearova Richarda III. nebo Iaga z Othella), skutečně chytrých a zároveň zajímavých klaďasů se ve filmu a literatuře zas tolik neobjevuje. McDonagh se cestou kladné postavy, v tomto případě vesnického kněze, vydal a podařilo se mu kolem jeho charakteru vytvořit tak svěží černohumorné drama, že jsem si užívala každou scénu. Kalvárie je zkrátka jedním z těch filmů, ve kterých fungují všechny složky: mají perfektní obsazení, krásnou vizuální stránku a příběh, který je tak chytrý, zábavný a vícevrstevný, že si zaslouží být viděn více než jednou. Já sama už ostatně vím, že si Kalvárii časem jistě zopakuju. (09.07.2014)