Marie Kroyer

Nápad převyprávět životní příběh pocitů hledání a znovunalézaní nového smyslu života hezké Marie Krøyer vyzněl sice zajímavě, ale místy i jalově. I když účel světí prostředky, tak nad jiné si myslím, že z obrazu pojetí jejího manžela, rozporuplného bohémského malíře P. S. Krøyera, se mohlo na filmové ploše o malinko více vytěžit. Jinak z hlediska daného žánru to bylo dost dobrý. (02.03.2014)

Tento film má podle mých dojmů daleko do propracovaných ság, do výletů po lidských duších a hlubokých zákoutí vědomí, jak jsem u národů severu zvyklý. Jde více po povrchu věcí a jednotlivé postavy se mi zdají jen nastíněné, ale nikoliv poznané do těch svých hlubin. Ale mnohdy je ta hloubka právě jen v románech, než v životě a život sám je zkratkovitý... plný rozhodnutí, kterých pak lidé litují. Marie je oběť, ale ne ta doslovná, která je vláčena osudem. Je to silná žena, schopná se o sebe postarat. Je také malířka, jako její muž, ale nemá ten geniální talent jako on. A její muž ji to dává najevo nejen ve chvílích svých výletů do temnot, ale i ve střízlivém stavu. V atmosféře dané doby je složiné zůstat sama s dítětem a tak v čase, kdy se odvažuje k životnímu rozhodnutí, nechává malou dcerku doma. To se však vztahu matka - dítě stane osudným. Je to poměrně smutný příběh, kde jediným člověkem, co se hroutí, je sám mistr. Ostatní jsou (alespoň psychicky) pevní, ale radosti jim to v životě nepřidá. Východiskem se pro Marii stává pouze přijmout osud, jaký je a vydat se na novou cestu s druhou narozenou dcerou a možná i s jejím otcem - v tom příběh zůstává otevřený. (25.12.2013)

Bol to šťastný život? Dve manželstvá a obaja muži mali nejaký problém. Ten prvý duševnú chorobu, tak ho poslala do riti. Aké morálne. A potom sa zaláskovala do ďalšieho a ten ju podvádzal a poslal v podstate do riti. Koho to bola chyba? Marie je nám predstavovaná ako obeť, človek, čo bol talentovaný, no mal veľkú smolu na ľudí. Čiastočne si však za to mohla sama. Tvrdiť, že bola chudera obeťou doby, je už také klišé. Podľa dnešnej optiky všetky ženami pred rokom 2000 boli asi obeťami doby. Pritom veľká väčšina z nich žila normálny rodinný život a takéto pocity podradnosti nemali. Stačí sa porozprávať s našimi babičkami. (22.11.2022)

Severské filmy patří k tomu lepšímu, co současná světová kinematografie produkuje. K životopisným filmům přistupuji ovšem poněkud rezervovaně, často se u nich nudím. Tenhle film byl z tohoto hlediska mírně nadprůměrný, příběh ženy, která je manželkou malíře - schizofrenika a marně se od něho pokouší odpoutat, aby našla lásku u švédského skladatele Hugo Alfvéna, ale kterou zase během těhotenství odmítne Švéd, to je hluboká sonda do duše věčně trpící i milující ženy. Kromě těch dvou mužů je to i její dcera, která nakonec odmítá vrátit se ke své matce, která ji na nějaký čas musela zákulisním jednáním advokáta opustit... Je to vlastně velmi tragické. (16.12.2020)

Těžký osud těžce zkoušené ženy ve filmu, který to divákovi chtěl dát co nejvíc najevo. Tenhle film je totiž plný bezmoci, deprese, smutku a zášti, která ne a ne zastavit. A nezastaví se ani v moment, kdy bych to tý Marii fakt strašně přál. Seveřani se tady pustili do své zajímavé historie a zasekli se na emocích, které ve svých filmech bravurně zvládají, ale dál s nimi už nikam nepokročili. Po celý film tak nezbývá nic jiného, než za Marii přetrpět její těžce zkoušený život a je otázka, jestli někdo takový film dokáže překousnout. (16.10.2013)