Nové strašidlá

Pohřební povídka měla přijít až jako zcela poslední. Byla by to krásná symbolická tečka (nejen) za jedenácti satirickými (mikro)povídkami, z nichž sice zdaleka ne všechny stojí za zapamatování (některé ostatně ani za pozornost), ale v nichž bez výjimky zaujme především duo Gassman/Sordi. A samozřejmě plavková velbloudí stopa Ornelly Muti. Ta tedy především. (22.01.2013)

Bohužel pozapomenutý satirický klenot, mezi povídkovými filmy nepřekonaný. Tři průměrnější a sedm brilantních povídek (..."Zase si z nich udělal blbce..."..."...Zavři okno, Jeníčku, lidé jsou zlí, ukradli by nám naše zlato..."..."Vše je v nejlepším pořádku, maminko, váš kufr jsme vzali s sebou..."..."A vidíte, vypadáte mnohem lépe, i krvácet jste přestal..."..."Už se to nese...". A jedna (Beze slov) vymykající se všemu a předbíhající svou nejkrutější (a pro mne možná provždy nejneočekávanější) pointou světové dějiny o desetiletí.... (10.09.2006)

Příjemně zábavný soubor 12 povídek s někdy až morbidní pointou. A kde kralují tři herci: Ugo Tognazzi, Alberto Sordi a Vittorio Gassman. MARIO MONICELLI je autorem pouhých dvou povídek, ale zato obou výborných. PRVNÍ POMOC, ve které vynikající Sordi velmi elegantním a světáckým způsobem hledá z donucení pomoc pro bližního svého, ale co nadělá, když do jedné nemocnice vás jeptiška nepustí, protože se věnuje orgiím. V další vám dvě gorily řeknou, že berou jen holandské turisty a do další vás pustí, jen když jste válečný veterán. AUTOSTOP má tragické vyústění, když se stopařka (Ornella Muti) snaží drsným vtipem vyhnout dotěrnosti řidiče Paola (dobrý Eros Pagni). ETTORE SCOLA má pět kvalitních povídek. HOSTINA je škodolibá ke svým hostům se skvělým duem Tognazzi - Gassman. SLAVÍK Z VAL PADANY ukazuje skvělého Tognazziho, který si plní své sny prostřednictvím své ženy (Orietta Berti) a to velmi nekompromisně. POCTA ZEMŘELÉMU mění díky Sordimu tragédii ve veselí. VZORNÝ OBČAN ukazuje typické nevšímavé chování ke druhým. JAKO KRÁLOVNA se rozhodně necítí matka Sordiho, který se jí zbavuje odvezením do domova důchodců. DINO RISI je autorem zbylých pěti povídek. TANTUM ERGO ukazuje, že lidé se nechtějí podílet na řešení svých životů, jak se o to snaží Luigi Diberti, ale raději si nechají vládnout, zvláště když se to tak dobře poslouchá diky skvělému Gassmanovi. MAMINKA A MAMINČIN MAZÁNEK je hravá díky působivému Tognazzimu. BEZE SLOV si dělá morbidní legraci z milostných filmů, když terorista (Yorgo Voyagis) doběhne pohlednou letušku (Ornella Muti). A dvě slabé: POZDRAV OD PŘÁTEL a PORNOHVĚZDA. (06.05.2010)

Některé jsou strašné, jiné docela dobré. Nejvíce se mi líbila Sensa Parole s krásnou Ornellou. Hrozná je Mamička a Jeníček, dost dobrá je První pomoc. Mizerné jsou Pohřební řeč i Příkladný občan, v dabingu exceluje Ilja Prachař v povídkách Pečujte o ni jako o královnu a zejména První pomoc. VIděná verze neobsahuje Pornohvězdu a některé další, zřejmě mám dvdrip z české verze na dvd od LK. (23.08.2014)

Jednotlivé krátké povídky na mě zapůsobily různorodým dojmem, jedny byly více vtipné a zábavné, jiné mrazivé až frustrující (pro mě nejvíc příhoda s matičkou a starobincem). Někdy totiž až nepříjemným způsobem ukazují společenské i lidské charakterní neduhy, tvůrci nezůstávají dlužni ani prohnilému světu šoubyznysu v povídce, která začíná tak hezkým vystoupením zpěvačky. Všechny povídky ale mají společný jistý tragický prvek i výrazný černý a ironický humor, dokážou něčím upoutat (včetně imbecilního „Jeníčka a maminky“) a mnohé se blýsknou hezky krutou pointou. Ta v povídce s krásnou letuškou Ornellou Mutti a originálně využitým soundtrackem ze dvou známých písní byla obzvlášť úderným překvapením, evokujícím mrazivé pointy na letišti v Twilight Zone. Během hořce absurdní noční jízdy s Alberto Sordim a jeho naloženým pacientem jsem měl pocit, že tady se zase nápadem (byť s odlišnou sestavou) a atmosférou inspiroval Jim Jarmusch, když točil Noc na Zemi s legendární římskou povídkou. Osobitným drobným zážitkem jsou sólové komické výstupy Gassmana na kůru a Sordiho nad rakví během pohřbu. Nebožtík musel mít úpřimnou radost. :) A co říci na „Vzorného občana“, pokud jde o můj osobní pocit, sám netuším, neboť tak geniálně za pár minut podanou ukázku inspirace k optimistickému životu a současně uzemňující sociální kritiku v jednom balení jsem snad ještě neviděl. Pár segmentů v čele s „Jeníčkem a maminkou“ i přehnaně fraškovitým zápasem kuchařů mi sice nedovolí dát plný počet, ale rozhodně jde o jeden z těch povídkových filmů, z nichž si toho dost budu pamatovat ještě dlouho. [80%] (03.06.2023)