To Kapitola 2

Dnes jsou to dva roky, přesně na den, kdy jsem viděl TO (bylo to plánované). Cítím to zvláštní kouzlo .. tenkrát a teď. Ze všech těch komerčních Hororů, které letos vyšly, je To Kapitola 2, ten nejlepší. Bezkonkurenčně ten nejlepší Hororový zážitek. Sám tomu nemůžu uvěřit. Odrazovala mě komerčnost, délka a z prvního dílu, jsem tenkrát bůhví jak odvařený nebyl. A ono mi to dnes večer, přivodilo tak krásný zážitek, jak po stránce Hororové tak po té emocionální. Fungovalo tu vše - humor, strach, napětí, Gore. Jo, budu muset ještě přepsat tabulky, takhle ke konci roku. Paráda ! (28.12.2019)

Druhá část To mě vcelku dle očekávání nenadchla, ani nezklamala. Chápu, že vybrat to nejlepší z Kingova opusu je těžké, ale tvůrci původního snímku z roku 1990 měli poněkud šťastnější ruku. Asi nejvíce mi vadí, že ani tahle část není příliš strašidelná. Úvodní scéna na mostě navnadí svojí syrovostí, záplava rudých balonků tajemností a při scéně ve vodě a na břehu zamrazí. Jenže pak se jede ve starých kolejích, kdy místo strašení nastoupí lekačky. Po řemeslné stránce je druhá část kupodivu slabší. Mně nevadí digitální efekty, pokud jsou precizní, což se ale o pavoukovitém To rozhodně říci nedá. Ohledně klauna u mě stále vede Tim Curry. Jeho scéna v knihovně s řehtačkou a balonky naplněnými krví mi přijde nepřekonatelná. Ostatně Pennywise má být cynicky zlý a černohumorně krutý, což zde není. A proti knize mi vadilo i to, že Klub vede téměř soukromou válku, o níž až na pár ztracenců Derry neví...Nejúspěšnější horor bych si představoval rozhodně jinak, i když o reklamním sloganu dosti pochybuji. Kino se u několika scén z plna hrdla zasmálo, mám ale obavy, že tvůrčí záměr byl opačný. (09.09.2019)

Achjaj. Slabší čtyři. Hlavní problém filmu v mých očích je to, že se urputně snaží držet Kingovo reálií a twistů (za což chválím), na druhou stranu se ale vehementně snaží zavděčit co největšímu publiku a proto se tvůrci uchylují k popkornovým klišé a v mnoha případech naprosto se nehodícím a atmosféru ničícím vtipných vsuvkám a právě proto nezbyde čas na to, co je v Kingovo příbězích vždycky to nejdůležitější, a co bylo v prvním díle právě tak skvělé - psychologie postav a jejich vztahy. Místo toho dostáváme zbytečně dlouho bubací scény, které ač jsou natočeny sebekvalitněji, je jich prostě tolik, že se člověku během filmu doslova překrmí a samotné dějové linky (Bowers,...) se pak zdají podivně uspěchané a na sílu, i když měly v rámci příběhu mnohem větší potenciál. Další problém mám pak se samotným závěrem, který na mě, v důsledku menších změn a několika úplně vynechaných linek, skoro vůbec nezapůsobil. Samotná scéna se srdcem byla sice obrazově skvělá, ale v mých očích ani zdaleka nezachytila podstatu toho, jak na mě působil závěrečný souboj s Deadlights v knize, který byl prostě epičtější, osudovější a mnohem, mnohem symboličtější. Je ale dost věcí, co taky musím pochválit - skvělej casting a herecký výkony, spousta scén bylo fakt parádních a nápaditých, designy monster, odkazy na Kingům multiverse nebo samotné Mistrovo cameo, což byl jeden obrovskej easter egg sám o sobě. V závěru pro mě osobně, jakožto fanouška knihy a prvního dílu filmu, tedy poměrně zklamání, nicméně i přes to je to film, který bych rád znovu viděl - trochu prostříhaný, přestříhaný s novými scénami objasňujícími více mytologii příběhu a psychologii postav, spojený s prvním dílem a samozřejmě onou slavnou dekadentní scénou, která je ale právě jedna z těch nejdůležitějších, která dělá knihu tím, čím je a tím, čím druhý díl filmu bohužel není. (01.12.2019)

Na druhé části To je špatné vlastně to, že režisér ji chce natočit stejně jako první díl. Jenže dospělí v podobném světě nedokáží fungovat tak dobře, jako děti. Pro ty je ten svět prostě určen. To mystično a fantastično čerpá tu atmosféru právě z toho, že jako děti jsme ten svět vnímali stejně. A právě proto se první díl To nebo třeba Stranger Things tak podařili a jsou tak oblíbené. Takhle nemám těm šílenostem na plátně vůbec důvod věřit. Naopak si myslím, že se scénárista zhulil a psal, co ho prostě napadlo. (06.12.2019)

"Možná si už jen teď chceme pamatovat víc věcí, než na kolik bychom jich nejraději zapomněli." Nekonečná bitva proti ultimátnímu zlu pokračuje, a tentokrát jde o mnohem víc než jen o v minulém díle osvědčený festival lekaček, nechutností a hruzyplných strašidel, tentokrát je to totiž osobní. Druhému TO se nějakým kouzlem podařilo být dojemným, a - co je hodně překvapivé - i pekelně nadčasovým dramatem o osudovosti nehynoucího kamarádství napříč eóny aneb nic nás nerozdělí: stěhování, staré křivdy, nové lásky, a dokonce ani smrt. Je až s podivem, jak důležitý film to vlastně je. A vůbec nevadí, že se maskuje za tuctový blockbusterový horor. Vynechání kina zase jednou zatraceně bolí, fakt ty recenze radši kolikrát nečíst... Loser and proud! (30.11.2019)