Je ťažké byť bohom

Být stopáž poloviční to bych možná to kálení na hlavu a soplení na okolí přetrpěl, ale zde to nemělo cenu pokračovat déle. Ani černobílá kamera, originální nápad to co na filmu ocením nejvíce zde nemělo téměř váhu. Po pár dnech přemýšlení jsem se uklidnil a vydal se na druhou projekci a opět to nedal... Obdivuhodné jak měl někdo trpělivost se tímto zabývat 13 let,... - 4. 7. 2014 - 1/6 filmu + 8. 7. 2014 - 1/2 filmu - 10% (05.07.2014)

Divák, který zná tvorbu Alexeje Germana a zejména jeho odpornou, ale o to působivější vizi skomírajícího stalinismu "Chrustaljove, vůz!" nebude zaskočen estetikou hnusu ani chaotickým stylem vyprávění, což jsou výrazné atributy snímku "Je těžké být bohem". Germanova verze se nechává svým literárním předobrazem spíše volně inspirovat a na jeho základě rozvíjí ponuré, dekadentní podobenství o lidském zlu a všeobecné zkáze mravů. Tušil jsem do čeho jdu a nebyl jsem zklamán - nikoliv doslovný obsah, ale pesimistického ducha a ironický tón předlohy vystihl režisér opravdu zdařile. Kdo, jistě rovněž oprávněně, očekával epickou a přímočarou adaptaci jednoho z nejznámějších románů bratří Strugackých, ten se musí spokojit s o poznání konvenčnější koprodukční verzí z roku 1989, nebo si bude muset počkat na nějaké zpracování, které se bude více držet v intencích daného žánru. (21.07.2014)

[AFF 2014] Naratívna anarchia, roztrúsený symbolizmus, disharmónia, vizuálny bordel, doslovný chaos na scéne, bezpočet postáv, prvkov, významov, motívov, dialógov, vzťahov a mizivá šanca na uchopenie celku. Koho nezmohla k divákovi krutá a bolestivá forma, čiernobiela kamera, pohrávanie sa s orezanou perspektívou a neviditeľnými postavami vchádzajúcimi na scénu, koncentrovaná absurdita, strácajúci sa rozprávač, rozklad, hnus, brutalita, surovosť, vulgárnosť a obscénnosť komplexne zkonštruovaného sveta planéty zamrznutej v stredoveku, ten prehral boj s megalomanskou 170-minútovou stopážou. Tých pár, čo v premietacej sále predsa len zostali, malo neopakovateľnú šancu vidieť antidivácky chaoticky štrukturalizovaný film s drsným, neučesaným audiovizuálom (bez hudby), epochálne herecké výkony, dialógy a scény ako z pera zvráteného, blato, hmlu a krv milujúceho dvojčaťa G.R.R. Martina a konceptuálno-myšlienkové filozofické presahy. Z Germanovho ponurého veľdiela bude raz (ak už nie je) väčšinovým publikom zavrhovaný kult, tým som si istý. Je to trochu ako Jodorowsky - na toto ešte nie je ľudské plemä pripravené. 80% (28.06.2014)

Nejhnusnější film za hodně dlouhou dobu. Po celou stopáž je snad v každém záběru špína, bordel, bláto, sračky, chcanky, krev, vnitřnosti a tak podobně (omlouvám se, ale slušnější slova nedokáží skutečnost vystihnout). Co zbylo z předlohy Strugackých, odvyprávěl komentář. Zkouška odolnosti diváků vznikala 13 let a nevím, zda se máme chlubit, že se točila u nás. (14.07.2014)

Čo to vlastne bolo? Rozhodne to nebol filmový odraz Pietera Bruegela staršieho, ani Hieronyma Boscha, ako som pôvodne (naivne) očakával. Nebol to žiadny strhujúci rev nepreberného kvanta symbolov. Germanov posledný počin ponúka technicky veľmi plastickú, narcisticky obscénnu, voči divákovi maximálne apatickú a vonkoncom nič užitočné nehovoriacu (alebo posolstvo úspešne topiacu) ilúziu stredovekého sveta ako z nekonečnej (pre mňa cinefilnej), znudene hnijúcej nočnej mory . Adept na najbizarnejší filmový kult, pri ktorom je ťažké byť divákom. (03.04.2015)