Bedári

Klasická kniha v klasickém provedení, které knize velmi sluší. Abych začala tím nejdůležitějším, Jean Valjean je tu úžasný, skvělý a přesvědčivý, jenže Ventura není Gabin. Vím, nemůže za to, ale není. Spousta věcí se tu dá vynachválit do nebes, a právem, zkratka, kde Fantina pro dceru obětuje vlasy a zuby, neútěšné prostředí dílny, soud, kde se Valjean přizná, že je bývalý galejník, naprosto dechberoucí scéna na barikádě, jako vždy dojemná scéna Eponininy smrti, samotný závěr (tady mám drobnou výhradu, je to větší drama, ale Cosettu měli nechat přijít), ale já si celou dobu uvědomovala, že i když nemám žádné dramatické námitky, i když je to výborné, tak pro mě filmoví Bídníci budou jednou pro vždy ti s Gabinem. (10.08.2013)

Asi nejlepší zpracování Ygova románu, kterému hodně pomáhá výborný Ventura v hlavní roli, a který naopak trochu sráží televizní produkce, hlavně u davových scén. Lepší mi přišla první část, kdy se Valžán teprve dostává do normálního života. Je tam víc zajímavých postav, jako je třeba matka Kozety (Fantýna), a emotivních momentů. Pařížská část mě až tolik nebavila, ale to není úplně chyba tohohle filmu, protože část se studenty a revoluci mne nebaví v žádné variantě zpracování. Nejvíc mne ale potěšilo to, že jsem konečně zjistil, proč ten Žavér tak po Valžánovi jde. Protože krátce po té události s knězem okradl kominíka. Nebo si to přinejmenším ten kominik myslel. Tohle mi buď ve všech ostatních zpracováních uniklo, nebo to vynechali, nebo nevím. (17.11.2020)

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)

Režijní vedení Roberta Hosseina je opravdu mistrovská práce. Obraz, atmosféra, přesvědčivé herecké výkony to všechno v příběhu, patřící ve Francii mezi absolutní literární vrchol. Mně osobně by více vyhovovalo, kdyby dílo nebylo rozdělano na dvě části a šlo v TV na jeden zátah, ale chápu, že by asi hodně diváků nejspíš omyly. (17.12.2014)

2/2 Robert Hossein vtiskl Bídníkům novou podobu. V 80. letech už byla pryč doba dekorativního historismu 50. let, nový pohled přinesl více špíny a beznaděje. Stoická tvář Lina Ventury se stala synonymem pro nové tempo vyprávění, pro novou zkratku. Hossein se rozhodl některé detaily vynechat, například pád Fantine zobrazil v působivé montáži lidské tváře, která se z krásné stala k nepoznání ošklivou. Nelze se divit, že si Evelyne Bouix za takové mistrovství brzy vysloužila hlavní roli v jiné francouzské národní látce, v Edith a Marcel. (02.01.2021)