Fulmaya, dievčatko s tenkými nohami

Původně jsem chtěl jít s hodnocením o stupínek níž, ale dokument se mi rozležel v hlavě, a proto nakonec takto.. Vendula Bradáčová pro mě byla neznámou režisérkou a myslím, že toto je její první autorský dokument, lze-li to tak nazvat. Šel jsem do kina s přesvědčením (a sypu si za to popel na hlavu), že se bude jednat o sled záběrů šílené Nvotové a krásného i špinavého Nepálu - ovšem bez myšlenky. Opak byl pravdou, Nepál v dokumentu samozřejmě je, ale není to prvoplánové. Nvotová v jistém slova smyslu určitě šílená je, ale zároveň je morálně na výši, což určuje tempo a směrování dokumentu. Od prvních momentů je rovněž patrné, že kameru má na starosti někdo, kdo tomu rozumí a má to v ruce (Tomáš Nováček). Dorota nám postupně předkládá své alter ego Fulmaya, které nakonec zosobňuje malá holčička z instituce Happy home. Nvotová se zde angažuje, shání peníze, podporuje děti. Její 'mecenášství' překračuje i zdi "šťastného domova", což ve snímku vidíme v několika příkladech. Ve filmu se však objevuje přirozený zvrat, který jistě Bradáčové velice pomohl k vystavění atmosféry (přestože se jedná o dokument), což jí nelze vyčítat - je to prostě filmařské štěstí (Třeštíková by mohla vyprávět). O tomto zvratu se však nebudu rozepisovat, nerad bych spoileroval. Raději si na dokument zajděte do kina; uvidíte, že nebudete zklamaní. (23.05.2013)

Film je viacej spoveďou Doroty Nvotovej o jej niekoľkoročnej životnej etape, než dokumentom o Nepále či živote v Kathmandu. Do hlavného mesta krajiny nazrieme skrz Dorotine dobročinné aktivity v ňom (pomáhanie deckám v domove a na ulici), ale keby nám tvorcovia povedali doplnkovým voice-overom aj niečo všeobecné o miestnom živote, snímka by dostala rozmernejšiu dokumentaristickú hodnotu. Porovnávanie "neľahkosti bytia" tam a v Bratislave však v Dorotinom podaní bezprostrednej a úprimnej holky, ktorá si neberie servítky na ústa, robí film dostatočne osobným a autorským na to, aby ste si v ňom našli nejakú tú myšlienku a s hrdinkou sympatizovali. Pekná hudba. (02.05.2013)

Dorota Nvotová si natočila takový celkem osobní film, což je hezké, je tu i nějaké poselství, které má smysl, podíváme se i na to, jak život není jednoduchý, ale nemůžu si pomoct, mě tenhle snímek prostě moc nebavil. Sem tam jsem si ale říkal, že ta hudba je skutečně povedená. Ale jen sem tam, jinak mě nic moc nevytrhlo. (16.02.2018)

Opravdu milé překvapení. Dorota Nvotová je prostě živel. Film/dokument měl spád, skvělou hudbu i kameru. Po skončení projekce jsem měl pocit, že jsem nabitý nějakou zvláštní pozitivní energií. Přirozený a svérázný projev hlavní aktérky byl naprosto okouzlující. Viděno: 23.05.2013 (ČSFD projekce). Mé hodnocení: 95%. (22.05.2013)

Tak čekal jsem od toho divnej dokument, na kterej by se mi většinou moc nechtělo a byl jsem vážně příjemně překvapen. Zajímavý pohled do zajímavého prostředí. Závěr mě hodně potěšil, škoda, že ho pořádně nerozebrali a neuvedli více detailů (což asi ani nemohli kvůli tomu, že film už byl natočen), ale i tak to ubírá na celistvosti přiběhu, i když ne toho Dorotina, tak i tak velmi důležitého. Trošku mi příjde že reklama, názer i plakáty budí dojem úplně jiného typu filmu, než jaký opravdu je, což je ale v tomto případě dobře. Určitě stojí za shlédnutí, škoda že čeští diváci nejsou na dokumenty v kinech moc zvyklí, protože o dost přicházejí. (21.05.2013)