Lea

Tragický příběh nekonvenční lásky je obrazem pohromy dvou těžce zasažených srdcí. Námět je vystavěn na vnějším kontrastu bezbranné mladé ženy, jejíž dětství těžce utrpělo brutální matčinou smrtí z otcovy ruky, a nevlídného prostředí adoptivní rodiny, v níž je posléze vychovávána. Němá a navenek ne zcela normální Lea je ve skutečnosti tvořivostí bohatou, přírodou nad obyčej nadanou dívkou, která svůj zármutek a rmut vtěluje do pozoruhodných veršů a nevšedních maleb. Prodána otčímem do možného otroctví naráží na drsného, zahořklého Němce, který se cestu k Leině srdci snaží nejprve prorazit silou. Naštěstí jeho vnějšková hranatost skrývá měkké, neméně zranitelné srdce. Snaha pochopit plachou, zuřivě se bránící něžnou bytost ho však postupně mění. Strohá řeč filmu, působivě vystavěného na záběrech mlčenlivě výmluvné kamery Vladimíra Smutného, přináší i přehršel skvělých hereckých výkonů, jimž vévodí tehdy mladá Lenka Vlasáková, jejíž spanilá křehkost, podpořená mimořádným uměleckým výkonem i talentem, láme i okoralé divácké srdce. Nikoli náhodou je děj filmu položen do prvních polistopadových měsíců, charakterizovaných výstižným nápisem ZIMMER FREI na jednom z domů přízračně působící východoslovenské vesnice, do níž je nešťastná Slovenka zakleta. A tak nečekaný tragický závěr se má oč opřít. Film graduje a oslněný divák vychází do ulic města, v němž je v ten který okamžik Fílův film promítán. (28.04.2014)

Křehkost, nepolapitelnost, něha, krutost. Dojem a důvod proč nedávám 100% mi způsobil zákeřný fakt, že přišla máma a oznámila, že s Lenkou chodila do školy. Vytrhlo mě to ze snění a film se stal jen hloupou kulisou. Tohle se už nesmí stát! Nechci procitat. Pro diváky, kteří jsou cyničtějšího rázu v tom lze vidět jen vleklou a nudnou hru na drama. (18.01.2008)

Jsou filmy, které jsou prostě jen špatné, a nijak vás to nevyvede z míry. Pak jsou filmy, které vás naserou, protože jsou strašně, strašně zoufalé, ale ke všemu si ještě hrají na umění. Tenhle tedy spolehlivě patří do druhé kategorie. První půlku jsem ještě jakž takž přetrpěl, tu druhou už jen s posuvníkem. Vše v tomhle filmu je nepravděpodobné, tudíž nesmyslné a vycucané z prstu. Není to žádný citlivý vhled do psychologie dvou lidí, je to jen prázdné filmové žvanění. Hapka tomu se svou neuvěřitelně pitomou "hudbou" nasadil korunu (a sebral poslední hvězdu za snahu, kterou jnak i těm sebehorším českým filmům vždycky dávám). A srovnávat to s pelíšky... k smíchu. (25.04.2010)

Je dobré, že do poměrně důležitých rozhovorů vedených Německy nedali žádné titulky. Proč také, že ano. Ještě aby tak divák věděl oč kráčí! Co je mu do toho, za film již zaplatil, tak co s ním. Nakonec jsem si ti titulky sehnal sám. K filmu jako takovému. Je to velmi dobře udělané, ale roztahané. Možná se to mělo zkrátit. Citovky mne přestaly bavit nějak za polovinou snímku. Když připočtu tu absenci titulků, které měly být ve filmu vsazeny napevno, vyjde mi to s bídou na třicet procent. Nejvíce se mi líbil zarostlý pan Donutil. 30 %  (12.09.2023)

Nedivím se, že Lenka Vlasáková dostala za svůj herecký výkon ocenění. Dokonce jsem o ni měla při sledování filmu strach, jak jsem se položila do příběhu. Vlastně jsem se na film dívala hlavně kvůli ní. Tohle není film, který bych vyhledávala příliš často. Musím mít na něj tu pravou náladu a hlavně čistou hlavu. Mezilidské vztahy jsou někdy opravdu moc složité a totéž platí o lidské duši. Je velmi křehká a složitá. Kupodivu mi při sledování moje znalost Němčiny stačila. Lenka Vlasáková má velký talent. (18.12.2017)