Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rodinná sága ve stínu každodenních morálních kompromisů reálného socialismu... Píše se rok 1982 a okruh rodiny a přátel drážďanského chirurga Richarda Hoffmanna přežívá reálný socialismus v niterné emigraci. Doba a režim na ně zdánlivě nedoléhají a jsou pouze terčem obvyklých vtípků. Jenže každodenní nekonfliktní život v totalitě je pouhou iluzí, která nemůže trvat věčně. Dříve nebo později je každý postaven před tvrdé morální kompromisy, obzvláště když má ambice, rodinu a kariérní plány. Richarda osloví Stasi (východoněmecká tajná služba), což jak se ukáže, ovšem není poprvé...

Dvoudílný televizní projekt vznikl podle oceňovaného stejnojmenného románu Uweho Tellkampa, který ve dvou svazcích vyšel v roce 2008. Knihy jsou koncipované jako „roman a clef" – vyprávění které se formálně tváří jako fikce se smyšlenými jmény postav, ale ke všemu v něm existují zcela konkrétní předobrazy a má také být čtenáři vnímáno jako pojednání o realitě. Román byl oceněn řadou literárních cen a bývá označován jako zásadní, ba dokonce i definitivní dílo o východním Německu a životě v něm.

Filmovou adaptaci pro německé veřejnoprávní televize připravila produkční společnost teamWorks, která si za svou více než patnáctiletou historii získala pověst výrobce vysoce kvalitních televizních produkcí, mezi něž patří oceňované tituly jako Tunel, Mogadišu, Válečná generace či Ranhojič. Režie se ujal Christian Schwochow, který již velký cit pro téma komunistické historie a jejího dopadu na osobní životy prokázal v dramatu Listopadové dítě. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (21)

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Osvěžil jsem si vzpomínky na filmy vzniklé v NDR. 1) Na rozdíl od komentátorů, očividně nadšených z "důkladného a poctivého" zobrazení dobových poměrů, mně silně vadila socialistická šedivost zpracování a příšerné dialogy. 2) Vzpomněl jsem si na dobový vtip. Nositeli militarismu v Německu byli především Prusové. Jak je Bůh potrestal za fašismus? Inu, nadělil jim NDR. 3) Psáno po zhlédnutí prvního dílu. ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Nemci v posledných rokoch preukázali výrazné zlepšenie nielen vo futbale, ale aj v kinematografii. Tá ich precíznosť, pracovitosť a systematickosť sa po čase musí prejaviť v každej činnosti. Ani si nespomínam, že by som medzi nemeckými filmami z posledného obdobia videl nejaký nepodarený, či vyslovene zlí. Páči sa mi aj poctivosť, s ktorou reflektujú obdobie fašizmu, či socializmu. Ale aj keď Veža patrí medzi vydarené televízne filmy a bol som pri jej pozeraní veľmi spokojný, štyri hviezdičky nedám, pretože nič nové pre mňa, pamätníka socializmu, nepriniesla. Takže dobre nakrútené, ale neobjavné. ()

Reklama

Tosca 

všetky recenzie používateľa

Tak to byla síla! Takové filmy se u nás v TV bohužel netočí. Raději reprízujeme Bakaláře a když už, tak sic výpravný, ale unylý a nedramatický Já, Mattoni. Rád bych si přečetl ten román Věž, doufám, že česky vyjde. A tohle by měl vidět každý, komu se "stýská" po socialismu. Protože život v 80. letech v NDR byl dost blízký tomu v ČSSR. ()

Mlle 

všetky recenzie používateľa

Dosť bolo (pseudo)historických filmů, ve kterých máme obdivovat špatné charaktery a prospěchářské hajzly a rdít se nad tím, jak za jejich činy může doba, režim, kdokoliv, jen ne oni sami. Vždy se najde dost těch, kteří takové omluvenky milují. Všimli jste si také toho rozdílu? Představte si, že bychom stejně omluvně shlíželi na období druhé světové války. Jakto, že to tak není? Jakto, že v období 1939–1945 za všechno mohou konkrétní lidé? Odsuzujeme jednotlivé bachařky, členy SS, konkrétní udávající sousedy, nadržené esesáky nebo sovětské vojáky, ale nikdy nedodáváme, že taková byla doba, právě ta že jedince nutila k nešťastným úkonům a ohýbání charakteru, nekrčíme rameny dodávajíc velkoryse a útěšně, co že měli lidé dělat, a tak dále… ? Když však tematizujeme leta 1948–1989, najednou máme pro krádeže, lži, podvody, bonzování, uhýbání, kompromisy za etickou hranicí a lidské chování plné hnoje úplně jiné pochopení, ospravedlňujeme je a bagatelizujeme právě s poukazem na nešťastnou dobu, která k takovému jednání nutí. Odpověď je nasnadě: většina má za nedávnou minulost máslo na hlavě. V tom, co se tak hezky naučili, a na co si jako na normální zvykli, pokračují bez skrupulí dále, a jako šikovné strategie to předávají (často nevědomky) svým potomkům. Omluvenky za morální selhání a svalování viny na dobu a režim na místě sebereflexe (s oním známým „vždyť to dělali všichni“ a „jinak to nešlo“) jsou jen součástí kontinuity absence morálu, která v té době nevznikla, ale řádně jsme ji tehdy kultivovali, až se stala zažitou behaviorální normou. Není to pravda. Za podlé chování je člověk zodpovědný. Nedělejme ze socialismu holocaust, kdy nesníst chléb spolunocležníka mohlo znamenat vlastní smrt, a tato každodenní morální dilemata byla poznamenána vyčerpáním na smrt. Věž je v tomto ohledu vrstevnatější a výklad ponechává ve velké míře na divákovi. Po kinematografické stránce je film slušným standardem, byť Němci ve své výborné práci posledních desetiletí dokázali vytvořit skvosty ještě zcela jiného řádu. Nenechte si ujít zejména druhý, povedenější díl. ()

maoc 

všetky recenzie používateľa

Viděl jsem jen 2. díl, který mě dokázal i přes pokročilou hodinu přikovat k obrazovce. Směrem ke konci narůstala pasivita postav a jistá nezajímavost až odtažitost. Snad záměr? Nevím, ale je fakt, že tímto snímkem se se svou minulostí bývalí východní Němci vypořádali se ctí. Takhle nějak to bylo AFAIK i u nás. ()

Galéria (33)

Zaujímavosti (2)

  • Film byl z části natáčen v Plzni. Například nádraží Dresden Hauptbahnhof v závěru 2. dílu série se natáčelo na Hlavním nádraží v Plzni – má podobnou dispozici jako Drážďanské (se středovou velkou halou s převyšující kupolí a na ní z obou boků navazující vyvýšená nástupiště v prvním patře. V roce 2012 však Plzeňské, narozdíl od Drážďanského, ještě neprocházelo rekonstrukcí a bylo možno nasnímat budovu v její původní zanedbanosti. (KrM)
  • V průhledu na nástupiště Drážďanského nádraží v závěru 2. dílu (natáčeno na Hlavním nádraží v Plzni) je vidět na bílo-světle zelených železničních vozech logo ČD. Vozy s logem tehdy Československých drah sice do Drážďan jezdily, ovšem v jiné barevné kombinaci (tmavozelené) a pod logem ČSD (Československé státní dráhy). Logo rozdělených ČD (Českých drah) vzniklo v průběhu roku 1993, tedy až 4 roky po roce 1989, kdy se odehrává závěr filmu. (KrM)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené