Naľavo od výťahu

Nejnetypičtější richardovka. Tentokrát žádné sólo pro jednoho popletu, ale kolektivní crazy komedie s rovnocennými postavami. Zabouchnuté dveře přivedou mladou dívku do bytu souseda, který čeká jinou dámskou návštěvu, vrací se slečnin žárlivý přítel, nachází souseda ve svém bytě atd. Prostě situace tak komplikovaná, že největší chybou by bylo chtít ji racionálně vysvětlovat. Zvlášť když má každý ze zúčastněných dobrý důvod neříkat celou pravdu... Tak jako v předchozích filmech Edouarda Molinara (Oskar, Klec bláznů). Jediný zádrhel vidím v nevhodném obsazení Richarda Bohringera. Ano, pro roli cholerického žárlivce s vraždou v očích se typově hodí. Jenže problém nastane v poslední třetině, kde se přehoupne do jiné polohy. Tam to začne povážlivě drhnout, nudit a jinak svižné komedii to kazí gradaci. 60% (08.09.2005)

Další z komediálních filmů, který mě vždy dobře pobaví a zažene chmury. A Molinaro opět rozjíždí příběh, kde nedorozumění přináší zmatky a šílenosti, ve kterých se nakonec nevyzná nikdo z účastněných. Všechno graduje v emocích a živočišných pudech, aby se touha po životě vydrala ven. Malíř Yann Ducoudray (dobrý Pierre Richard) má jasný plán, který dostává ránu za ránou ihned od svého počátku. Snaží se balancovat na nebezpečné a ostré hraně, ze které ho každou chvilku strhnou nenechavé, prosebné i výhružné ruce ostatních. Tuto hru rozdmýchává především maniodepresivní dvojice sousedů Boris (skvělý Richard Bohringer) a Eva (dobrá a půvabná Emmanuelle Béart). Střídavě žárlí, citově vydírají, opouštějí a vyhrožují jeden druhému. Do jejich až sadistických hrátek je zapleten nejen nebohý malíř, ale i všichni, kdo se ho rozhodnou toho dne navštívit. Z dalších rolí: objekt romantické touhy malíře Florence Arnaud (šarmantní Fanny Cottençon), ztepilá palma a tancující uklízečka Marilda (Martine Maximin), malířův přítel Jean-Yves (Jean-Michel Dupuis), zvědavý manžel André Arnaud (Pierre Vernier), a zmatení policisté (Eric Blanc a Michel Creton). A tak se řádí. Prosí se, škemrá se, bojuje se, utíká se, střílí se, přelézá se přes balkon, vypadává se, křičí se, padá se, lamentuje se, a hlavně se miluje. (02.01.2015)

Humor divadelní frašky už hodně omšel časem. Přes neustálé záměny, nedorozumění a bouchání dveřmi mi jeho energie připadala mdlá. Taková očekávaná, nedokázala mě rozesmát. Možná mi vadilo výrazné zapojení páru, který spolu prožíval nechutně toxický a násilnický vztah. Takové věci už mi dnes připadají pasé a nijak legrační. SHRNUTÍ: Žárlivec, popleta a dvě kokety. (14.07.2021)

Dva byty a dvoje dveře, které se pořád zabouchávají. Zdálo by se, že by to už po třetí mělo být nuda, ale není. Zápletky, žárlivé scény a dokonce akční scéna se zapalovačem, který je přesná replika revolveru. Příjemná vtipná komedie a umění Pierre Richarda, který tady hraje decentního smolaře, to vše ještě podtrhuje. (05.01.2012)

Šílená taškařice, fraška...Připomnělo mi to nejakou uřvanou telenovelu. Nedorozumění za nedorozuměním, protože labilní idiot všechno nafukuje nenechá si nic vysvětlit, potom jsou do toho zatahování další a další, kteří také ztrácí nervy a přilévají do ohně přinejmeším benzín. Úplná konina to není, ale je to moc uřvané. Máte z toho pocit, že je každá situace vyhrocená do víšin. Herec obsazený do role Cholerika mi bytosně nesedí. Když se to dá rychle procvakat je to dobré, ale kdybych se na to měla dívat celé minutu po minutě a ještě by mezi to šupli pár reklam v telce, tak to bych fakt nedala. Souhlas s komentáři např: gouryella. (23.05.2016)