Horčica mi stúpa do nosa

Trouba, který za otce starostu píše proslovy, za kamaráda novináře články a za ředitele školy opravuje písemky se díky záměně desek ocitne v apartmá filmové hvězdy a následně musí čelit novinářům i vilným pohledům svých studentek. Zbožňuji část, kdy se musí několikrát přetáčet hospodská rvačka, protože Jackie rozdává jemné šťouchance a režisér není spokojen „pořád mám strach, že to ty chlapce bude bolet“. Potom si přečte článek v bulváru, rozrazí dveře a saloon dokonale vymlátí „Ještě to nemá šťávu? Protože to klidně můžu udělat znovu“. Parádní komedie s perfektním dabingem Jorgy Kotrbové. (02.10.2005)

Pierre Richard je asi jediný slavný francouzský komediant, který mi v dětství unikl. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jeho filmy v dnešní době dohánět a jedním takovým je i Hořčice mi stoupá do nosu. Smál jsem se od začátku do konce. Scény, kdy Pierre úplně zmatenej vlítne autem do scény, ve které zrovna nějakej filmař točí nějakou kovbojku jsou výborný. Jak se mezi koňáky a indiány objeví nějakej starej Wartburg, tak jsem málem upad do smacího kómatu. Stejně tak i scény s tygrem neměly chybu. Prostě komedie s Pierrem Richardem jak se patří, na kterou se snad musí dát koukat tisíckrát a nikdy neomrzí. (13.10.2015)

Jeden z nejlepších kousků Pierre Richarda. Zde opravdu exceloval a já se tlemil od ucha k uchu po celou dobu filmu, div jsem se neválel smíchy. Spousta skvělých nezapomenutelných hlášek, spousta skvělých nezapomenutelných komických a absurdních situací, pro francouzskou komedii 20.století typickou. Vřele doporučuji, zábava zde na plné čáře válcuje mnoho jiných komedií. (14.03.2011)

Richard je opět svérázný (jako něžný zmatkař a popleta naprosto bezkonkurenční), navíc potěší trefná úvodní skladba Vladimira Cosmy. Jinak kouzlo tohoto filmu spočívá v tom, že může být chápán ve dvou rovinách. Buď jako příjemná oddychová komedie či jako satira na společnost (především pak na média). Anebo lze spojit obě možnosti přímo dohromady. Co se týče komediálních prvků, naprosto mě odrovnala scéna na operačním sále. (26.12.2007)

Věčná poloha Pierra Richarda nesmírně roztržitého nešiky, jemuž se neustále smůla lepí na paty tak moc, až se s ním chce vyspat každá pěkná ženština z okolí, se mi postupně, až na vzácné výjimky zajedla. V podstatě příliš nesejde na tom, z jakých příčin se jeho profesorské kreaci dějí různé nepředloženosti - důležitá je spíše samotné pojetí jednotlivých, povětšinou dosti fyzických gagů - Richardovi tak může žárovka pálit řiť či mu gepard roztrhá oblek nebo si nevědomky obarví vlasy nebo... Pokud vás baví představa profesora přednášejícího: "Máme trojúhelník ABC," zatímco na tabuli čmárá čtverec ABCD, nacpěte si tu hořčici třeba do nosu. +++++ Samozřejmě bychom teoreticky i mohli přisoudit filmu jakousi snahu o zachycení problémů s bulvárem, všelikých lidských vlastností apod., ženské sexuality a blablabla. Kecy, Hořčice se o vše jen nezávazně a netázavě otírá, aby Pierre Richard mohl po stopadesáté spadnout. Silné **. (03.11.2014)