Nevím nic, ale řeknu všechno

Musím říct, že mě se tahle komedie docela dost líbila a tohle hodnocení tady nechápu. Je to sice trošku netypická Richardovka a je to také trochu slabší Richardovka ale mě to vcelku dost bavilo. Richard tady ale je typický. Jsou tu vtipné scény, jsou tu i nudné a trapné scény. Těch vtipných je tu ovšem o dost víc a já se u nich smál dost. Například první výslech u policajtů, vyhlášení krátké stávky nebo potřebuji vaše jméno. Potěšili mě i Les Charlots. I když zápletka není nic moc, přece jen je to nefalšovaná francouzská komedie, jak je máme rádi. 75 %. (09.06.2012)

Naprosto trapné a debilní. S Pierre Richardem jsem nejspíš skončil. Snažit se vytvořit humor tím, že budeme ve slovech prohazovat počáteční písmena? No, to snad ne. Já to tedy viděl až dabované. V orginálu to bylo možná menší zlo. I přes krátkou stopáž jsem to málem vzdal. Příšerné. Jediná koukatelná pasáž je práce chlapců v továrně, kde podlézají šéfovi a vylepšují pracovní morálku a nasazení. Celkově musím dát odpad! (29.11.2013)

Tohle je velmi pozoruhodná lahůdka, která demonstruje levicový postoj autora a vyřizuje si až osobní nespokojenost s elitářkou buržoazní třídou. Vysmívá se bohatým i církevním představitelům, obouvá se do byrokratického aparátu i policejního poklonkování mocným. Sympatické je, že se nesnaží nabízet nějaké řešení a ukazovat svoji vizi, jen poukazuje na tento stav s hravou a škodolibou ironií a sarkasmem. Je to velmi zábavná satira společnosti, o to víc potěšující, že na ni poukazuje člověk, pocházející ze stejných elitářských kruhů. Příběhem provází sociální pracovník Pierre Gastié-Leroy (skvělý Pierre Richard), který se na jednu stranu snaží bláhově spasit společnost přeměněním jedinců ze sociálního dna. A na druhou stranu je nespokojen se svou rolí poslušného syna velmi mocné a bohaté rodiny, která vyzbrojuje skoro celý svět. Z dalších rolí: zbrojařský magnát a otec Pierra, ctihodný pan Gastié-Leroy (dobrý Bernard Blier), jeden z nejmocnějších mužů země, jeho manželka (Hélène Duc), stejně povrchní osoba, jako celá buržoazní vrstva, zaměstnanec sociálního úřadu (André Gaillard), ukázka byrokratického molochu, Pierrův strýc biskup (Jean Obé), představitel elitářské církve, Pierrovi strýcové Jean (André Thorent) a Paul (Michel Delahaye), představitelé agresivní vojenské elity, policejní komisař (Pierre Tornade), představitel úslužné policie, bezstarostní mladíci Georges (Georges Beller), Didier (Didier Kaminka) a Luis (Luis Rego), trápící Pierra svojí neochotou přizpůsobit se normálnosti společnosti, a ošetřovatelka Danou (půvabná Danielle Minazzoli), ke které Pierre zahoří láskou. Pozoruhodný levicový výtvor, s nejednoduchým životem prostých lidí a jejich obtížnou spořádanou obživou. Se zlomyslným výsměchem elitářským kruhům s jejich duševní pokleslostí a přezíravostí, se kterou ždímou zbytek obyčejné a prosté společnosti. Je to nevšední a škodolibě předpovídá sebezničení vrstvy těch nejrovnějších mezi rovnými. A to všechno v příjemně zábavné formě, hravé a svěží. (23.09.2012)

Zvláštně nepodařená komedie. V Nevím nic, ale řeknu všechno je celá řada výtečných gagů a scén, které kdyby někdo vystříhal a v libovolném pořadí pouštěl, rozesmějí snad každého. Ať už úvodní telefonát Bernarda Bliera, Richardovo shánění práce Portugalci (a později Bulharovi), návštěva továrny v převleku, natěračská etuda... Je jich opravdu hodně. A pak tu jsou scény, které jako by přišly z úplně jiného filmu - obzvlášť krvácející rozstřílený plyšový medvěd. Příběh, který je má spojovat, ovšem stojí za starou belu, a to je hlavní problém. Mezi těmi zmíněnými momenty se totiž neděje skoro nic, co by zaujalo. (26.10.2014)

Satira nebo co? Nepříliš konzistentní děj se nakonec rozpadá definitivně, ale některé scény jsou geniální. Dostalo mně, jak salutovat s tácem v ruce, odběr krve, pracovní úřad nebo policejní stanice. Ke konci bohužel převažoval spíše satirický (nebo rádobysatirický) tón a film se odebral do kytek. Škoda. (30.11.2013)