Roztržitý

Kdysi jsem se u tohoto filmu pouze královsky bavil, dneska už je člověk starší a všímá si i detailů. Třeba jako že do auta leze Richard střešním okénkem, protože nejdou otevřít dveře, ale když přejede policistovi nohu tak dveře najednou otevřít jdou. Pierre Richard je můj oblíbenec, ale jako režisérovi mu to občas ujede. Čtyři hvězdy z nostalgie, natočil i lepší filmy. (26.07.2005)

Herců, kteří by v pětatřiceti napsali scénář, zrežirovali ho a ještě si střihli hlavní roli, tak těch zase tak moc není. Resp. možná je, ale Roztržitý nedopadl vůbec špatně. Vyzařuje z něj pohoda na sto honů, Pierre Richard je naspídovaný přesně na hraně grotesky a pár dobrých nápadů(reklamy) se našlo. Jako prvotina je to vlastně víc než dobrý. Víc mi ale sedí kousky jako Nalevo od výtahu... . (09.07.2020)

Kultova komedia Kamen Richarda, jeho francuzsky /rozumej europsky, ziadny Blbowood, teda pardon, Hollywood/ humor je nezabudnutelny. Slo to tusim aj v CSSR za tuhej normalizacie a u mna tento francuzsky kult spolu so Spencerovymi filmami zvitazil nad Kobaltovou vezou Martina Obleceneho. Kamen Richard dlho nevedel, ze je tak oblubeny za zeleznou oponou, po jej pade bol dost vykolajeny z toho. 100 % (16.06.2015)

„Smějme se, než budem šťastni, nebo se nezasmějem do smrti.“ Musím říct, že během úvodní scény s Pierrovými trampoty v zácpe aut (i několika dalších) jsem se taky zcela nečekaně nahlas zasmál. Pierre Richard patří k těm tvůrcům, který v moderní francouzské komedii obnovili klasickou grotesku v nových podobách, nicméně tak jako u většiny celovečerních grotesek, i zde jsem občas vnímal dost kolísavou úroveň, která závisela od aktuálního dění a nápadů. Na pár trapných fórků, které vystřídaly ty vtipné a velmi povedené, jsem už u Richarda z jiných viděných filmů docela zvyklý, takže mě tolik nerozhrázely (byť po tak skvělem úvodu přeci jen zamrzí) a jako celek Roztržitého poměrně drží na úrovni hlavní nadčasové téma kolem výroby reklam, jenž originální nápady rozhodně nepsotrádají. Jako autorský debut tedy hodnotím Roztržitého zdařile, jako zábavnou filmovou jednohubku určitě taky, byť pro mě osobně jde o spíše jen o malou legrácku jedno zhlédnutí, ke které se už asi nevrátím a logicky mám coby mladší divák trochu jiné dojmy, než ti, kteří film viděli v rámci tehdy mizerné konkurence v československých kinech. Život plný malérů (1972) mě tedy rozhodně bavil víc, kromě toho mi připadalo, že o dva roky později již dokázal Richard přepojit romantickou linku se satirickým pohledem na média (fenomén televize) daleko hravějším způsobem. 65% (16.02.2021)

Patřím sice do mladší generace, která film nezažila v době československé premiéry. Ale i tak mám k Roztržitému velmi nostalgický vztah, protože to byl před pár lety první film, co jsem s Pierrem Richardem viděl. A hned to byla láska na první pohled. Toho roztržitého kudrnáče a všechny ty bláznivé gagy v jeho podání jsem si velmi oblíbil. Postupem času jsem film samozřejmě viděl ještě hodněkrát a už navrch oceňoval i tu milou skrytou nenásilnou satiru na reklamní průmysl nebo vynikajcího Bertnarda Bliera s jeho broučky. Dneska už je pro mě tento snímek těžkou klasikou a srdcovkou. Ačkoliv už mám ve své zdejší filmové Top 10 s Pierrem Jsem nesmělý, ale léčím se (které pravda z různých důvodů oceňuji ještě krapet více), nakonec jsem dospěl k názoru, že Roztržitého bych tam měl mít taky  (proč není pro mě speciální kolonka jenom pro filmy s Pierrem?:D) Klidně pochopím, že kdo film uvidí dneska (navíc třeba již ve vyzrálém věku a zvyklý více na současnou tvorbu) poprvé, se znalosti mnoha jiných komedíí, nebude se už tak dobře bavit a vezme film jen jako příjemnou jednohubku. No, ona to vlastně jen taková jednohubka je. Ale ta nejlepší a ve mě naopak pořád utváří dojmy ne jednohubky, ale dokonalého oběda o několika chodech. A na druhou stranu věřím, že kdo se s filmem pořádně náladí na stejnou notu bude se bavit stejně. Roztržitý, to je hravá zmodernizovaná groteska plná gagů. To je satirická parafráze na reklamy. To je mladý nadšenecký debut, který možná nepatří k nejlépe zrežírovaným filmům na planětě, ale mě se na něm líbí i ta trochu ušmudlaná debutanská stylizace, která je někdy docela ostrá v detailech (pasáž s rodinným obědem) a občas zase krásně poetická (tanec v přírodě). Ostatně i velkou poetiku a svobodomysl v tomto snímku právě spatřuji, počínaje nádhernou hudbou Vladimira Cosmy, pokračující třeba dalším tanečním vystoupením (tentokrát mezi klecemi s ptáky) konče tím, že Pierrova RUKA VÁS PŘENESE PŘES VŠECHNY ZÁKAZY, PŘEDPISY, OMEZENÍ, VYKROČÍME SPOLU ROVNOU CESTU K ÚSPĚCHU. A také miluji filozofování nad slovem roztržitý!  Největším  úspěchem nakonec u mě na stejně asi je, jakou je  tento snímek krásnou poctou pro všechny roztržité, což jako roztržitý člověk, velmi oceňuji. Protože věřte: ROZTRŽITÍ JSOU LIDÉ DUCHEM NEPŘÍTOMNÍ A JÁ JSEM NAOPAK DUCHEM PŘÍTOMNÝ. A taky jsem rád konečně zjistil, že: ROZTRŽITÝ, ROZTRŽITÝ, TO NEJSEM JENOM JÁ. (08.05.2021)