Revival

Kterak sestava výborných herců zachránila nanicovatý příběh, o kterém je lepší moc nepřemýšlet. Dalším bonusem je původní hudba, která se úspěšně tváří jako písně, které mohly být napsané před čtyřiceti lety a přitom mají slušný hudební potenciál. Skvělé bylo obsazení Vojty Dyka do role hudební hvězdy. On si ze sebe srandu dělat umí. A třeba filmu přitáhl i nějaké mladé divačky, které možná ani nepochopily, že jim film přesně ukazuje, proč v něm jejich idol hraje. Komedie z rockového prostředí by měly být odvázanější i odvážnější. (08.01.2015)

„Vy ste taky moc pěkná. Máte např. moc pěkné....boty“. Faktem zůstává, že tohle bych spíše čekal od J. Vejdělka popř. (současné) M. Poledňákové než A. Nellis a naopak si troufám rozhodně tvrdit, v rukou P. Zelenky by se jednalo o nezapomenutelnou podívanou. Plivat na Revival však proto ještě nebudu. Nenáročný, kvalitativně notně rozkolísaný snímek, který kolem vás prosviští bez jakékoliv zpětné rezonance, o nějakém (hlubším) přesahu nemůže být řeč. Jako příjemná oddechovka na So večer, však poslouží naprosto spolehlivě. Ano, můžeme namítnout, že v současné záplavě paniců nanic, ulovených miliardářů, bestiářů, zkrocených krokodýlů ....vyčnívá jakýkoliv počin, jak strašák v čerstvě zaoraném poli, ale nakonec můžu konstatovat, že pozitiva, byť těsně, přebila negativa. To přes fakt, že pachuti jisté prvoplánovosti a lacinosti (když pominu fakt, že Alice dobrovolně rezignuje na jakoukoliv snahu o motivaci postav, postupný vývoj...) se divák jednoduše neubrání. Scénář rozhodně na nějaké ocenění zrovna neaspiruje, stejně jako se nevyvaroval opakovaným klišé (postava slepce začíná s postupujícím časem silně otravovat), Heřmánkovi s Polívkou vyžilé rockery (narozdíl od neúprosně stárnoucích bilancujících chlapů) jen těžko uvěříte a Geňa, ruku na srdce, do tohoto formátu jednoduše nepatří. Za to M. Krobot si svojí typickou roli užívá s noblesou sobě vlastní a M. Geišbergovi jeho rockera, chytající druhou (třetí?) mízu, bez problému uvěříte. Příjemným osvěžením je potom bezprostřední „malá prsatá“ J. Boková. To v případě V. Dyka, může divák pouze porovnávat, zda-li je horší zpěvák či herec. Na druhou stranu (byť do cílové skupiny mám asi tak blízko jako Ljuba Skořepová k zápisu do první třídy) si dovedu představit, že je to právě on, kdo něžnější části zdejšího (pubertálního) publika, přivozuje příjemné vlhko v kalhotkách a nevědomky je připravuje na letní olympiádu v nové netradiční disciplíně- hodu na (živý) pohyblivý terč. Pokračování, v podobě vyprodaného Strahova, bych se přesto jen nerad dočkal. Už kvůli faktu, že pouhá samotná představa protestující Z. Bydžovské, překonávající délku místního hřiště, mi.....zůstaňme u smířlivé fráze, „nedělá po těle dobře“. 60% (02.01.2015)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)

Tak především ve filmu dominuje Marián Geišberg, který byl pro mě doposud neznámým hercem (i když jsem po nakouknutí zjistil, že pár filmů, ve kterých se ukázal, jsem viděl). Ale vůbec celá čtveřice starší kapely Smoke působí docela kompaktně a nejzajímavější mi přišel asi Miroslav Krobot, kterému to prostě v této rovině sedne. Prostě sex, drogy a rock'n'roll počesku a postaru. (06.01.2014)

Nejhorší na tom celém je, že Češi (a Češky) už prostě jinak a jiné filmy točit neumí, takže mi takřka jakýkoliv požitek z Revivalu pokazil fakt, že jsem byl vždy minimálně o minutu popředu a film jsem si mohl sám odvykládat, aniž bych ho viděl. Tak hrozně čitelné a předvídatelné to bylo. Tyhle nefunkční katarzní rádobykomedie už se pomalu stávají jakýmsi pozemským božím trestem. Ač jsou tam některé postavy příjemné a někoho, kdo ve svém životě stál s nástrojem v ruce na pódiu alespoň jednou, to bude hřát a bude tu zápletku cítit a vnímat trošku inzenzivněji, než ostatní, vlastně za jediné nejzářivější body celého filmu vidím skvělou Jenovéfu Bokovou (zdá se, že otec Bok založil dobrý chov) a samotná vystoupení filmové kapely. I když, co by asi o Smoke napsali Hudební masakry? Jinak je to prostě klasická česká dramaticky komediální křeč, kterou nezachraňuje ani herecké obsazení. (26.03.2014)