Revival

Založenie kapely a pravidelné hranie dnes už nie je ani tak o priateľstve ako o dobre pripravenej zmluve. Na tomto princípe funguje nejedna skupina, a zďaleka nemusí ísť o návrat do minulosti. Skrátka, nostalgia skončila, nastúpil podnikateľský plán. A to sa oň nemusí starať ani taký hajzel, akého predstavuje vo filme Genzer, ktorý výborne vystihol typ zmrda, čo všetko vymyslí, naplánuje, ohromí okolie a nenápadne zodpovedným za všetok vymyslený humbug spraví tých, čo im natlačil kapustné listy do hláv. Pre prípad, že by čosi nevyšlo. Prachy teda hrajú prím a pohltia aj dodatočne pridané motívy stretnutia po rokoch, nakukané tým, čo sa majú k resuscitovanej skupine pridať: nostalgia, pomoc chorému v núdzi či prostá túžba si ešte raz poriadne zablbnúť - prečo by to tak nemohlo byť? Bezchybný Geišberg (nejde o nadávky). Ako trefne píše EdaS - "je to fakt vtipné". Produktovú reklamu som nepobral - okolo SaSaZu (ďalej len "SS") dlho cítim zlú energiu, paneria neviem čo je a vodičák nemám - takže reklamu som si ani nejako nevšimol, no a SS som bral rovnako, ako niektoré, kedysi nezávislé kapely berú hranie dnes - pre peniaze sa zapredajú čertovi-diablovi. Vydávajú cd za prachy mafiánov, ktorí sa dotykom s kultúrou následne očisťujú cez ich účasť v klipoch dotyčných umelcov a zjavujú sa v kadejakých podivných kluboch, kam SS celkom zapadá. Takže rezultát? Nenáročná vtipná oddychovka s korunujúcim Geišbergom o tom, že i znovunájdená sláva dnes nie je spontánnym nostalgickým vzopätím, ale funguje - ako väčšina vecí - len na podnikateľskom princípe "má dať - dal". (02.09.2013)

Alice Nellis is back! Zuzana Bydžovská nemá jen jednu hereckou tvář, jak jsem tvrdil v Perfect days. Asi nikdy jsem neviděl Karla Heřmánka ve špatném filmu. Dokonce i Geňa umí hrát a pasoval tam. Od Nightwork je sympatický, že si nedělali reklamu a nechali si změnit visáž (i když je to teď už stejně vlastně jedno). Dobrá hudba od Ponorky a konečně zase jeden dobrý český film, u kterýho se nemusíte stydět (ani vás nikdo nechce dojímat). (10.11.2013)

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)

Pro mě osobně první zkušenost s A. Nellis a hned je to nepříjemnější česká komedie za poslední roky. Svoje samozřejmě dělá našláplá herecká crew, jíž jasně vévodí bezchybný Miroslav Krobot. Konečně něco z domácí scény, na co můžu bez obav poslat rodiče do kina - 80%. [48. MFF Karlovy Vary] (07.07.2013)

Těžko si to přiznat, ale tohle už není Alice Nellis svých prvních filmů, ta, kterou téměř bezmezně obdivuju... Kromě zde již napsaného (hlavně PP a bulvár), jde dost o to, že si paní režisérka a scénáristka v jedné osobě s vyprávěním skutečně hlavu nedělá, film je plný těch nejobehranějších muzikantských klišé a hlavní postavy (za tento postřeh velice děkuji své přítelkyni ;-) mají vše nalajnované, v podstatě se nemusí o nic snažit, jejich COMEBACK jde jako na drátkách, téměř bez potíží (pár by se jich našlo, nejmarkantnější je asi rakovina, ale to už jsme zpět u klišé jako takových). Promarněná šance, s přihlédnutím hlavně k tomu obsazení ústřední čtveřice, jejichž chraktery jsou ale také rozděleny stereotypně (nevýrazný truchlič, cedič hlášek, stárnoucí otec a rockový dědek s rakovinou). I když je fakt, že tenhle film dokázal neuvěřitelné - z "herce" Richarda Genzera mi tady nebylo blivno. Zvlášť Karlu Heřmánkovi bych pořádnou roli ve filmu pro kina přál nejvíc. Škoda! (02.01.2014)