Revival

Nebylo to tak otravné, jak jsem vzhledem k tématu a jménu režisérky čekal - nakonec se z toho vyklubala docela snesitelná oddechovka. Přesto je tam mnoho podstatných nedostatků - kašírovaná zápletka se smrtelnými onemocněními, zcela nefunkční a umělé vedlejší vztahové linie (dcera a Dyk, Dyk a skupina, dcera a Genzer, Krobot a Bydžovská) a poněkud těžce nezvládnutý závěr (Nellis prostě nemůže odolat dokonale nenaplnit svou dávno otřepanou škatulku "hořké komedie"). Nabízí se také otázka, proč údajně česká hudba ze 70.let zní tak jak zní, tedy dost nevěrohodně. Film naštěstí drží nad vodou zejména trio Geišberg, Polívka, Krobot a nenápadná, realisticky laděná Cibulkova kamera (tak má kamera v mainstreamu vypadat). Zasmál jsem se jednou nebo dvakrát (ano, jednalo se o nadávky, propracovanější gagy nehledat) ale kupodivu mi to nevadilo - Revival jsem vnímal opravdu spíše jako čistě hudební film než komedii. Přemýšlet o tomto filmu v rovině kritiky médií nebo úlohy disentu je zbytečné, jelikož řečená témata jsou ve snímku nakousnutá asi dvěma větami či záběry a ponechaná ležet ladem. (21.02.2014)

Revival je taká tá česká obdoba hollywoodskych good feeling komédií, kde hrajú starí slávni herci a majú radosť z toho, že sa pred kamerou spoločne bavia. Podobne sú na tom aj štyria, respektíve piati tu prítomní českí hereckí veteráni. Film neustále upozorňuje, či skôr samé postavy upozorňujú na svoj vek a miestami je to už celkom otravné. Samozrejme vieme, ako to bude celé prebiehať, takže si kľudne môžeme počas filmu aj odskočiť na vécko, či skôr aj na 10 minút prepnúť, alebo na chvíľu zaspať a o nič podstatné pre dej neprídeme. Ale pozerať sa takmer dve hodiny na túto zostavu a počúvať ako ich dialógy, tak ich hudbu, ma celkom bavilo. (22.04.2017)

Sympatická česká jednohubka, která si na nic nehraje a již si Alice Nellis i celé herecké obsazení evidentně strašně užilo. Jenom škoda toho zatraceně triviálního scénáře a přemrštěné stopáže. U závěrečného vykecávání za podiem už jsem bohužel začínal dost trpět. I přesto ovšem celkem příjemný film na dobrou náladu. (22.11.2013)

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)

Celkem příjemná komedie od Alice Nellis, která mi svým konceptem přišla mnohem jednodušší než její dřívější filmy. Tohle je méně artové, ale zase pro širší diváckou obec. Námět je originální a věřím, že nejeden comeback pohasínající hvězdy či dokonce celého bandu mohl začít stejně jako zde regulérním podnikatelským záměrem. Vždyť i v umění jde o prachy až na prvním místě. V cizině u takto slavných kapel jsou problémy s comebacky spíše z důvodu nechtění či úmrtí některého ze členů. To jen u nás to mohou být existenční důvody .-) !!! S nasazenou čtyřkou jsem neměl problém, dominoval v ní hlavně Geišberg svým naturálním projevem. Krobot standardně nezklamal a citárové Ach synku synku jako zvonění na mobil mně dostalo :-)) ,,Oprášené'' hity ze seventies měly celkem zvuk a působily přirozeně. Vzpomněl jsem si při tom na The Rutles (1978) :-)))) Jak asi i tam tvůrci zápasili s ,,hity''. Necelé dvě hoďky vám v poklidu bez nudy utečou, ale stejně jako se vám ihned vytratí popěvky The Smoke, vytratí se i tenhle film. Tři brka . * * * (13.01.2014)