Návrat Casanovu

Kostýmní filmy moc nemusím, především kvůli kostýmům – špatně snáším ty pánské šlechtické. Bílé punčošky a bílé paruky nespadají do kategorie „mé oblíbené afrodiziakum“ a bílý mejkap mě k smrti děsí. U Casanovy a jiných pseudohistorických záležitostí je to ale nutné (zlo), a nezbývá než to akceptovat - ale přesto… vadilo mi, co měl Delon na hlavě, protože takhle nevypadám ani já po ránu, a mátlo mě, co měla jeho postava v hlavě. Casanova totiž celý film nedělá nic jiného, než že vyznává lásku (k) nedobytné vyvolené a pak (u)spokojen odjíždí po jediné společné noci, kterou navíc získal podvodem a vydíráním. Miloval ji opravdu, nebo si jen myslel, že ji miloval, nebo jen předstíral, že ji miloval, anebo ji prostě miloval po svém…!? Ale abych jen nekritizovala, vyprávění má docela spád, první třetina je příjemně dynamická (Casanova v akci), druhá se musí, ale dá přežít (Casanova se zamiluje a fňuká, že ho jeho vyvolená nechce), a třetí je skvělá (Casanova nabere druhý dech a zas je tu starý dobrý drsný a suverénní Delon, jak jsme na něj zvyklí). Nejsvětlejším bodem jsou ale eskapády věrného Casanovova sluhy Camilla, kterému se naštěstí podařilo vtipně zaplnit hluchá místa této pohádky o věrné lásce až… k posteli. (04.11.2011)

Z dnešního pohledu již trochu archaický příběh proslulého svůdníka Casanovy v podání Alaina Delona, zchudlého a stárnoucího šlechtice, který je Velkou radou vyhoštěn z Itálie a doufá, že se bude moci jednou vrátit. Mezitím se náhodou setká se svým přítelem, kterému kdysi výrazně finančně pomohl a který jej pozve k sobě na zámek. Casanova rád pozvání přijímá a hned po příjezdu si všimne mladé neteře svého hostitele Marcoliny a rozhodne se jí svést. Ta ho však odmítá, což Casanovu nejen trápí, ale zjišťuje, že se do Marcoliny zamiloval. Marcolina dá přednost mladému důstojníkovi Lorenzovi, což je pro Casanovu těžká zpráva. Ve stejném čase přichází z Itálie dopis, že se Casanova bude moci vrátit pouze za předpokladu, že bude dělat udavače, což odmítne. Sžíravá touha po Marcolině ho vede k zoufalému činu. Když v kartách doslova oškube a zadluží důstojníka Lorenza, který se rázem ocitá na hraně chudoby, nabídne mu Casanova obchod - celou výhru výměnou za noc strávenou s Marcolinou. Lorenzo na obchod přistoupí… Tento žánr mi není zrovna blízký, na druhou stranu vidět hrát Delona takovou roli, po množství různých kriminálek, jsem si nemohl nechat ujít. (17.08.2008)

Pří vší úctě kterou k Delonovi mám, musím konstatovat, že s přibívajícím věkem ztrací na charismatu, bohužel. Jeho oči už nedokážou utáhnout emotivné scény jako ve starých drobých časech. A Casanova ? Ani náhodou. Spíš klasickej českej vošoust co ve vašem domě s radostí zprzní všechno co má koncovkou -ová a pak dělá že píše básničky. To známe tyhlety fešáčky, je jich plnej Žižkov, viď Fandíku :-))) (04.11.2010)

SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 6.2.1993, réžia slovenského znenia (STV Bratislava) = ŠTEFÁNIA GORDULIČOVÁ - TECHNICKÁ POZNÁMKA: V STV uvedené pri príležitosti Večera televízie CANAL+. Pred filmom bol, pri príležitosti jeho exkluzívneho slovenského TV uvedenia, aj rozhovor s Alainom Delonom. (30.3.2012) (30.03.2012)

Film som zhliadol na ČT1 a výnimočne som si nepozrel hodnotenie na csfd. Myslím, že som spravil veľmi dobre a bez predsudkov sa nechal unášať príbehom a poetickým spracovaním. Dialógy tu nie sú len prázdne báchorky na vyplnenie času. Dávajú význam a sú filozoficky podkuté. Delon je skvelý, ako vlastne vždy a bez neho by film samozrejme stratil na hodnote. Hodnotenie je myslím si nespravodlivo nízke hlavne kvôli možno jemne televíznemu spracovaniu a komornosti, ale ak dáte priechod tomu hlavnému, a to sú myšlienky prezentované Casanovou, pohľad na mravné hodnoty doby, v ktorej žil, skvelé dialógy a mnoho uštipačných poznámok (napr. pri záverečnej partii pokru alebo inej kartovej hry), tak budete spokojný. Jasné, nie je to žiadne vzrúšo-dobrodrúžo, a na dnešnú dobu je film pomalý, ale občas je dobré spomaliť. 9/10 (02.11.2010)