Rozkoš
Delight
Réžia:
Jitka RudolfováScenár:
Jitka RudolfováKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Filip MíšekHrajú:
Jana Plodková, Martin Myšička, Jaroslav Plesl, Jan Budař, Václav Neužil ml., Martin Pechlát, Tomáš Jeřábek, Jakub Žáček, Karel Zima, Jana Andresíková (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a...posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení" - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE - a o co jiného v životě vlastně jde? Milena (Jana Plodková) je jako úspěšná filmová střihačka součástí specifického uměleckého prostředí. Čím déle v něm setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál. Milena je zamilovaná do Vladimíra (Martin Myšička), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má mobilní telefon. Ten v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat - esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití", ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal - stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně. (Cinemart)
(viac)Recenzie (135)
Alespoň ta jedna hvězda za Zimova bezďáka. ()
Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a...posedlost sám sebou. Nějak jsem se asi díval na jiný film, než tuhle avizovanou posedlost. Spíš bych to charakterizoval přiléhavým názvem jiného filmu " " Nuda v Brně " . Asi se také intelektuálně moc nudím. Jak rád bych sdílel entusiasmus toho komentátora, co tu napsal : "Čistokrevného filmového artu máme v Česku nepochybně nedostatek. " On to určitě myslel jinak, ale já k tomu dodávám : ART je ART (a pokud se v recenzi, nebo upoutávce tohle slůvko objeví, ZDRH ART, pardon zdrhat.) A jsem rád, že už nejsem mlád a mám o čem přemýšlet a co dělat i po večerech (dokonce i do čeho píchnout v noci). ()
Kdyby se mě někdo ptal o čem to vlastně je a nebo jaký je děj, tak fakt nevím jak odpovědět. Člověk může těch 111 minut dělat něco jiného, třeba počítat bublinky ve dřezu, možná i to bude větší zábava. ()
Vůbec mě to neoslovilo. ()
Paní režisérka si vlastně už v prvních minutách nevědomky vytvořila velmi trefný slogan a stručnou charakteristiku svého filmu zároveň: "Jsem na projekci, doufám že to do 10 minut skončí...". Děkuji jí za dvě ztracené hodiny ze sobotního odpoledne. Tento příšerný, intelektuálně se tvářící nudný film bych jí ale díky jejím mnohem lepším Zoufalcům snad i prominul. Že jí ale jediný skvost ve filmu, Beethovenova 3. symfonie "Eroica", ani nestála zato, aby ji uvedla v titulcích mezi použitou hudbou, je už docela velká drzost hraničící až s arogancí. Dvojsmyslná píseň "Ona se bojí, že mi stále stojí..." byla pro ni v titulcích evidentně důležitější... Tito rozevlátí mladí umělci by měli mít zkrátka trochu více pokory před skutečným uměním. Dokud se to nenaučí, nedostanou ode mě ani tu jedinou hvězdu, kterou jsem chtěl původně dát! ()
Pro mě velmi příjemný překvapení v poušti současnýho českýho filmu. O "chcípáctví" a prázdnotě to je - ale to ještě není žádný výtka. O chcípáctví jsou třeba výborní Felliniho Darmošlapové. Jde o to, jak se to téma zpracuje, a tady se podle mě zpracovalo umělecky celkem přesvědčivě. Je to film o chcípáctví, dejme tomu, ale není to chcípácký film, na rozdíl od jeho českých předchůdců. Jediný, co mi tam lezlo na nervy, byly ty esemesky, to se mi nechci věřit, že by dospělí a né úplně vymaštění lidi takto fungovali. ()
Na český film ještě celkem solidní. Docela mrazivě působivý bylo to odcizení skrz smsky. Tahle linie ale byla jediná skutečně zajímavá, zbytek někde mezi kýčem a zbytečností. Na všech těch ambiciozních českých filmech je zoufalá ta absence skutečně silného sdělení. Možná by nejdůstojnějším řešením generační krize českého filmu bylo netočit radši vůbec nic než tyhle nedochůdčata. ()
Velmi slaboučké, nominace nechápu. ()
Trochu srajda. Herci z jednoho divadla. Bavil mě zvuk a hudba to velmi. Ale jako celek to vůbec nefunguje. ()
Stejně chladný film jako pohled Jany Plodkové. Absence emocí, které nahrazuji stereotypy. SMS vztah, který je borcen a nebudován. Možná by dalo napsat, že hlavní postava Milena hledá sama sebe, proud do kterého by mohla pro další část svého života naskočit. Ona, ale nehledá, jen touží vylepšit, zdokonalit to co má. Marně. ()
Film je dokonale shrnut v popisu. Skoro nic dalšího se tam nestane. Asi se to mělo jmenovat spíš Beznaděj. Rozkoš tam nefigruuje ani jako rybník ()
Súvisiace novinky
21. Český lev - nominuj svého favorita!
Česká filmová a televizní akademie vyhlásila nominace na 21. ročník výročních cen Český lev. Vybírala z 29 celovečerních hraných a animovaných filmů a 17 celovečerních dokumentů, uvedených do… (viac)