Bazén

V bikinách, v mini. Horké léto, horká těla. Dokonale opálená. V plném slunci. Dobronzova. Charisma Romy a Alaina sálající jedna báseň. Stoupající do hlavy, jako bublinky z dobře vychlazeného "šáňa." Honosné letní sídlo, opájení línou dovolenkovou idylou slastného nicnedělání, požitkářství mimo realitu všedních dní, spalující žár, žhavé milenecké souznění, průzračné vodní vlnky. Bazén jako ochlazující lázeň, relax, oáza, jako katalyzátor chvilkového vyšplouchnutí mysli... Rajský "ostrůvek" mileneckých radovánek je náhle nalomen příjezdem sebevědomého a chlubivého "vetřelce" a jeho dcery, která svou nevinnost, plachou atraktivnost, ukrývá pod unuděným, pohrdavým chováním vůči svému otci. Postupné spojenectví a sbližování snílkovských "rozervanců" protne tětivu blízké vzdálenosti. Psychologické tahy variability črtají obrazec postav, obrazec zahořklosti, žárlivosti, zrady, amoku mileneckého provinění. Zneklidňující tíže nevyřčeného, pohledové "výkřiky," tiše vkrádající se indicie rozčarování, hutně dusná, našponovaná atmosféra."Prst na spoušti" v impulsu provokace. Rivalský vztek umlčen slabošským sobectvím. Slunečná dovolená zpřetrhána v bažině hněvivé podezíravosti. Oddanost za každou cenu chrání svobodu na vlásku. Rány osudového štěstí v prověrce intenzity vztahu. Nánosy tragických jizev ve tváři nitra odplouvají na vlnách finálního usmíření. (08.09.2013)

Psychologické drama s nulovou psychologií postav. Nesnesitelně stoický styl vyprávění (ne)příběhu o (snad) lásce, žárlivosti a závisti navozuje podobný pocit vnitřní prázdnoty, jenž čiší z hlavních hrdinů. Dva muži, dvě ženy, nesympatické a neživotné entity neuměle se potácející v jakési Potěmkinově vesnici umělých emocí. Hezká těla v hezkém bazénu z ohyzdného filmu. (26.04.2018)

Zajímavé ztvárnění vztahu, které je Jean-Paulem (dobrý Alain Delon) plasticky měněn podle potřeby a vnitřního rozpoložení. Jeho partnerka Marianne (nyní už půvabná Romy Schneider) prožívá nejdříve idylu, poté úplný rozpad a opětovné sblížení. Jejich přítel Harry (Maurice Ronet) je přitahován Mariannou a nakonec zabit Jean-Paulem z kombinace uražené ješitnosti, dobyvačné touhy, opilosti a pomstychtivosti. Harryho dcera Penelope (Jane Birkin) se stane rozbuškou mezi nimi. Ona svého otce nenávidí, protože se s ní hlavně chlubí jako se svojí novou trofejí, i když jako dcerou. A je mladicky přitahována k Jean-Paulovi a způsobí krizi v jeho vztahu. Nakonec vražda, která se měla stát začátkem nového života a nového vztahu, naopak posílá cizí prvek pryč a stabilizuje se určitý odosobněný faktor a sobectví ve staronovém vztahu. (25.04.2010)

Dvě hodiny záběrů na bazén, polonahé plavce, nudné hry pro čtyři herce s naprosto neuvěřitelně pitomou zápletkou. Oni, Romy a Alain, jsou milenci, po chvilce laskání u bazénu jsou doplněni o jejího bývalého (a jeho přítele) a jeho dceru... Dvojice se promění, následuje vražda. Konec. A přitom se nestane vůbec nic. Alain neuteče za mladicí, není usvědčen. Romy se s ním nerozejde, ani mu neodpustí. Mladice si nevyřeší vůbec nic a pan mrtvola nezužitkuje ani poslední minuty svého života. Nejsem fanda ani Itálie, ani Francie, ani umělého vzhledu konce 60. let, natož té nijaké atmosféry ředěné naprosto otřesnou diskotékou. Delon se celý film promračil, Schneiderová zužitkovala akorát své extrémní opálení a dala veřejnosti opět všanc důkaz svého prvního útěku z Německa, i když tou dobou existoval už jenom na plátně (a v té době navíc šlo už o deset let starou avantýru) a na tom opět není ani zbla úžasného. (20.07.2009)

Bazén jsem viděl již mnohokrát a vždy se k němu znovu a rád vracím. Je to film, který je ve svém základu jednak z režisérského a také z hereckého hlediska perfektně odveden. S přihlédnutím na jednotlivé prvky, které se zde sešly a skvěle do sebe zapadly, je tento film unikátní. Začnu tím, že film má skvělý scénář, který vychází z užasné psychologickopatologické hry, kterou díky závisti spolu začali hrát Alain Delon a Maurice Ronet. Postupem času se do toho, byť jakýmsi nevědomým a mírným způsobem, přimíchává i Romy Schneider. Alain Delon postupně poznává, jak se jeho neblahá předtucha naplňuje zejména v tom, jak ho jeho bývalý přítel nenávidí, a tím se sám dostává do situace, kdy jeho rozum je naprosto oslepen, jeho agresivita a emoční nestabilita je sebevědomím a přetvařováním se jeho přítele postupně stále více stimulována. A tak ho nakonec v záchvatu vzteku utopí v bazénu. Následný střet s jeho družkou je přirozený, avšak jejich závěrečné vzájemné pochopení se je grandiozní. Skvělý scénář filmu ovšem zdaleka není vše. Naprosto nutné považuji zdůraznit, jak nesmírně vydařená zde je typologie postav. Alain Delon, Romy Schneider, Maurice Ronet a Jane Birkin zde díky této skvělé typologii nevytvořili jen pouze něco zdánlivě věrného a uvěřitelného. Společně zde vytvořili obraz lidské duše, která je tak snadno náchylná k tomu, aby se nechala svést ze své cesty, ať už v dobrém či zlém slova smyslu. Film má v sobě díky nádhernému prostředí, ve kterém se jeho děj odehrává jisté prvky symbolismu. Nikdy nezapomenu na krásnou ústřední éterickou píseň, při které se v záběru objevuje obraz stromu na hladině bazénu a odlétající holubice.Toto byl okamžik přímo průzračné esence romantiky šedesátých let minulého století. Film není zdaleka určen jen pro hloubavé povahy, zabývající se samotnou psychologií postav. Film je naprosto dobově stylový a jeho celkové obrazové a hudební podkreslení přímo mistrným způsobem zachycují končící dekádu šedesátých let západní evropy, která se nesla v jakési mystické atmosféře, jejíž úkolem bylo shrnout a zakončit události let minulých. A právě v této atmosféře zde spatřuji okamžiky čisté nadčasovosti. Bazén je podle mého názoru jedním z režisérských vrcholů Jacquese Deraye. V kariéře Alaina Delona se Bazén hrdě vyjímá a on se k němu pyšně hlásí. Pro Romy Schneider byl tento film naprosto neoddiskutovatelně, co se její herecké budoucnosti týkalo, existenčním mezníkem. Bazén osobně považuji za jeden z moderních vrcholů francouzské i evropské kinematografie vůbec. Stal se jistým překlenujícím mostem mezi starou a novou nastupující generací, má neuvěřitelnou výpovědní hodnotu, co se mnoha věcí týká i dnes. Ale opět zdůrazňuji! Téměř vše je otázkou vkusu a citu, takže kdo chce, má v tomto filmu, co nacházet, o tom jsem přesvědčen.Tento film se stal jedním z důvodů, proč jsem se zamiloval do filmového plátna, děkuji. (15.11.2011)