Bazén

Thrillerová variace na Antonioniho téma. Dokonalá těla, luxusní prostředí, čistá voda v bazénu neustále smývající každou stopu nečistoty z opálených nádherných těl - jenže uvnitř v duších už to tak dokonalé není. Prázdnota zakrývaná perverzním sexem, ideály mládí (hudba, knihy) jsou zničeny komercí...nemoc duše pomalu a jistě postupuje, i když navenek je tělo zdravé. Přece jen se dnes tato obžaloba konzumní společnosti zdá krotká a bezzubá, ač to v šedesátém devátém musela být bomba. Ale stojí za vidění, protože herci hrají nadoraz (líbání pod vodou, lehké S/M či klíčová scéna filmu). (05.07.2010)

Na Derayův film je možné nazírat z několika hledisek. Je to tak trochu horor, o poznání víc detektivka, ještě více klasický thriller, ale současně také dost přesvědčivě zpracovaná psychologizující studie čtyř charakterů ve svým způsobem mezní "ponorkové" situaci. Přepychové prostředí, do jehož kulisy je vlastně statický příběh zasazen, lze považovat za zdařilé mimikry postupně vystupujícího dramatického oblouku. Hororovému nádechu odpovídá pečlivý výběr herců, jimž již tehdy dominovali Delon a Schneidrová; pomyslná partie je v tomto čtverci vášní rozehrávána s jejich pomocí s až chladnou důrazností. Neméně zajímavý je mravní, "postmodernistický" posun námětu i scénáře v závěru příběhu. Odražení policisty se mění v obnovu jižjiž uzavřeného vztahu. Není sporu o tom, že použité mikroměřítko je patrně hlavním důvodem toho, že film stál za rekonstrukci a v tehdejší dobové módní vlně vytvořil osobitou kreaci, která si svou zajímavost zachovává i dnes, více než čtyřicet let od svého premiérového uvedení, svěžest a podnětnost. (29.09.2009)

Psychologické drama s nulovou psychologií postav. Nesnesitelně stoický styl vyprávění (ne)příběhu o (snad) lásce, žárlivosti a závisti navozuje podobný pocit vnitřní prázdnoty, jenž čiší z hlavních hrdinů. Dva muži, dvě ženy, nesympatické a neživotné entity neuměle se potácející v jakési Potěmkinově vesnici umělých emocí. Hezká těla v hezkém bazénu z ohyzdného filmu. (26.04.2018)

Já prostě podobný typ filmu miluju. Miluju, když dramatickou scénu nezvýrazňuje hudba, ale jen pohledy očí. Samozřejmě na tohle je potřeba herecký extratřídy, ale to v případě Alaina Delona a Romy Schneider je samozřejmost. Navíc jsou to nejen mimořádní herci, ale i krásní lidi. Při pohledu na Delonovu postavu jsem rád, že jsme se sprchoval před filmem, protože vidět se po filmu....no, prostě nerad chytám mindrák těsně před spaním. Stejně obdivuju holky, když koukají na Delona a pak jdou a dají pusu tomu svýmu nedelonovi v křesle, s lahváčem v ruce. A Romy ? Jak by řekl kůň "pffrrrr". Herecký koncert a dusnou atmosféru nedělají jen herci, ale i vynikající práce Jacques Deraye, vzpomeňme třeba na Povídku o policajtovi, on prostě tohle umí dokonale. Jacques Deray by totiž i z dvouhodinovýho záběru na hovno, dokázal udělat drasťák. (04.10.2009)

Koukat na Romy Schneider v plavkách a občas i bez plavek sice nemusí bejt pro někoho úplná ztráta času, ale vyplnit tim skoro celou první půlku filmu je fakt trochu moc. První půlka je opravdu nudná. Pak se začnou ty na první pohled přátelský vztahy mezi postavama komplikovat a konečně to nabere trochu na obrátkách. My, znalci detektivek jsme teda kroutili hlavou nad tim, jak někdo mohl takhle blbě narafičit vraždu jako nehodu, protože třeba Columbo by tady odhalil vraha maximálně za 5 minut. Tady sice detektiv má jakýsi podezření, ale překvapivě rychle to vzdá, takže případ zůstane nevyřešen a celej film dojde k nejasnýmu a otevřenýmu konci. Nemůžu tomuhle dílu upřít, že je to hezky natočený, hezky se na to kouká a myslim si, že by z toho šel třeba sestříhat nějakej parádní videoklip. K hercům taky nemám výhrady a dokonce mám pocit, že tady opravdu mezi nima fungovala ta pověstná "chemie". Jenže dějově to je docela slabota. (09.02.2021)