Plyšový medvídek

Líbilo se mi, jak Delon použil celý svůj výrazový rejstřík - celou dobu by se od jeho tváře mohl učit nehybnosti i balvan, s tou čestnou desetivteřinovou výjimkou, kdy se veselil s jednou z jeho milenek, a kdy vypadal jak králíček, kterého místo na tužkovou baterku připojili rovnou na temelín. Patrně nemoc z povolání, z toho zašívání žen po porodu jel v této situaci jak obvzlášť splašený šicí stroj.  Jinak z morálního hlediska proti jeho chování nemám ani to nejmenší. Těm zástupům svedených ženských nic nesliboval, a že nevyslechl kdysi starého přítele, kterému zemřela žena? No pardón, není vzdálenější téma, do kterého by se mohl vcítit proutník s miliony žen na každém prstu. Co vyčítám filmu, je závěr. Když režisér zvolil tuhle variantu, je od něj vrcholně nehezké, že divák neví, jak to s Delonem dopadlo. Přišlo se na to, nebo ne? Měl pak výčitky svědomí? Atd. (25.08.2023)

Jsem zvyklý na jinou kvalitu filmů, které mi předkládal Jacques Deray. Trochu jsem v rozpacích, co si s tím vším mám počnout. Na jedné straně sobecký úspěšný muž, hromada milenek, z níž jedna je trochu labilní. Na druhé straně lhostejnost, výhružka, zatřelený mstitel prostého ducha a klavírní koncert. Došel jsem bohužel k přesvědčení, že celý film stojí a padá s účelově dodanou rolí pro Delona, přestože hrál spíše jako úředník. Kdyby hlavní roli hrál nějaký Lojza z Horní Dolní, něměl bych sílu a ani vyvolanou nostalgickou vzpomínku, díky které jsem přihodil jednu až dvě hvězdičky na piedestal ustupující Delonovy slávy a francouzské kinematografie vůbec. (10.09.2010)

Každý člověk má právo na slabou chvilku i na omyl, pánové Deray a Delon si obé vybrali mírou vrchovatou v Plyšovém medvídkovi. Ten film nemá příběh, nemá spád, nemá zápletku, je to jen čiročirá nuda. Pánové, kteří mají za sebou skvělé filmy, by se neměli dopouštět takových excesů. Jedna hvězdička za nástin toho, jaký je pan profesor sobecký zmetek. A také z úcty k těm dvěma velikánům francouzského filmu, byť za tohle spíše zasloužili ztrestat důtkami. (23.07.2011)

Je otázkou jak tento film nazírat. Balancuje mezi thrillerem, psychologickým filmem a sociálně kritickým pohledem, který byl tak silně zastoupen v evropském filmu druhé poloviny minulého století. Simenon, zdá se, v literární předloze překročil řadu svých žánrových vymezení a režie se činí, herci, Delon jako téměř vždy v hlavní roli, dominuje; neselhává ani scénář. V přepočetné hercově filmografii tento kamínek v žádném případě není tím horším; spíše naopak. (16.08.2023)

--- 21. 3. 2011 Jak uhodnu rozuzlení před polovinou filmu, jde hodnocení dolů. Od dua Deray-Delon (a adaptace Georgese Simenona) jsem čekala mnohem víc. --- 11. 11. 2011 Po druhém zhlédnutí přidávám třetí hvězdičku. Zaměřila jsem se v poslední době na Delonovu pozdější tvorbu a nové zkušenosti mě přiměly ty staré přehodnotit. A také se smířit s faktem, že zlatá éra francouzské drsné školy je nenávratně pryč, a je zbytečné očekávat, že se vrátí. Takže nyní objektivněji a bez zřetele k minulosti: není to špatný příběh, jen jsem se do něj prostě nedokázala ani vcítit, ani ponořit. Prostě jen tak bez emocí sledujete, jak hlavní postava jen tak bez emocí proplouvá dějem a občas si pohraje s medvídkem, občas s ženskou a občas s pistolí. Toť vše. (11.11.2011)