Melódia podzemia

Z Melodie podzemí se sice linou libozvučné žánrové tóny, ale přeci jen od takových pánů muzikantů jako Gabin či Delon pod taktovkou dirigenta Verneuilova talentu by posluchač mohl skoro až dojít k závěru, že místo očekávané prvotřídní symfonie se tu hraje až příliš obyčejná vesnická odrhovačka, kde nic netvrdí muziku. (18.05.2008)

Loupežné soirée kasinovské klenotnice v gala elegantním provedení pánů z božského klanu, pánů G&D. Dva muži na canneském pobřeží, v plném slunci zlatavých lákadel. Stoický Jean, "jamesbondovský" Alain a závěrečná delikatesa. Bazénová scéna, aneb jak utopit peníze jedna báseň. Nelze jinak. A lup vyplul na povrch, bez lodivoda. (02.12.2013)

Celý film by byl "jen" lepší průměr, což s ohledem na přítomnost bohů s lidskýma přezdívkama Henri Verneuil, Jean Gabin a Alain Delon není až tak moc i když na druhou stranu, co by za to jiní dali, že ? Jenže oni nejsou "jiní", ale dodavatelé pěti hvězdičkových filmových zážitků. Celý film vysoko nad průměr povyšují dvě scény. Alain Delon jde k bazénu balit dvě super holky a ty ho setřou takovým způsobem, že by se mě z toho tři dny nepostavil. No a závěrečná scéna je rovněž pusinková. Ticho, ani hudba, ani dialogy, vlastně vůbec nic, jen Jean Gabin, Alain Delon a jejich oči. Toto "minimum" stačilo k vytvoření obrovskýho napětí. Tady někde hledejte odpověď na otázku, co by měl umět fakt dobrý herec -- prostě být zcela oddán své roli. (15.07.2008)

Gabin a Delon v roli vyčuranejch zlodějíčků kteří mají svůj plán dokonale promyšlenej do nejmenších detailů ale....To by nebylo přece tak zajimavé kdyby se jim loupež zdařila a tak se přeci jen do plánu vloudí chybička.No a konec totálně pohnojí mladej vycukanej Delon který při pohledu na poldy totálně zazmatkuje a pak se jen kouká jak mu prachy z obrovskejch dvou tašek plavou na hladině bazénu.V ten moment se Gabinovi musí honit hlavou příšerné myšlenky že copak si to vzal k sobě za amatéra. (14.01.2009)

Pohodové herectví, nadhled a velká Audiardova dialogově-scénáristická práce, důstojně gradující mainstreamová filmová hudba, širokoúhlá kamera pozdního Louise Pagea plus Verneuilovo neexhibující vyprávění v hezkém tempu. Možná stylová inspirace pro Zítra vstanu a opařím se čajem učenlivého Macourka, scény ve výtahové šachtě a u bazénu i pro další filmaře. Hvězdičky za vystižení žánru osobitým jazykem s učebnicovým závěrem se zásadním hudebním vkladem. Celkově 3-4* (30.11.2013)