Poviedka o policajtovi

Borniche kontra Buisson. První musí dopadnout toho druhého, jinak brunátnému nadřízenému rupne cévka (krásné klišé kriminálek) a pošle ho na venkov chytat zloděje slepic. Nelze se pak divit, že Delonova postava vypaluje jednu za druhou (až dehet prostupuje skrz obrazovku) a bezohledně směrem k uklízečce típá vajgly na podlaze kanceláře. Je to totiž stres chytnout někoho jako je Trintignantův psychopat (záporák z rodu Schneiderů a L´Epervierů), protože už jen jeho pohled naznačuje, jak by si náramně užil, kdyby vás mohl rozřezat pilkou.. Klasické francouzské krimi o mravenčí práci Sureté, která se převážně skládá z mačkání práskačů a informátorů, dokud z nějakého nekápne božská. Nutno pochválit nezvyklý Abrhámův dabing a to nejen proto, že když měl Delon v hubě žváro, on ho měl ušislyšně taky.. (22.10.2018)

Povedená detektivka, která diváka snadno pohltí a je korunována výborným a navíc i inteligentním závěrem, který se bezesporu řadí mezi ta nejlepší kriminální vyvrcholení vůbec. Delon ani Trintignant nemají chybu, ale přeze všechnu chválu nemám pocit, že by to bylo na plné hodnocení. Možná tam chyběl nějaký větší ajfr, ale možná by zkazil tu hutnou atmosféru. Těžko říct... (29.07.2008)

Dost dobrou kriminálku, v níž si nikdo moc nedělal hlavu s psychologií postav (tihle jsou dobří, tihle zlí a hotovo) poněkud shodil závěr, kdy byl dlouho těžko polapitelný zločinec chycen tak jednoduše. Scénáristické pero se asi nějak unavilo. Bohužel jsem měl tu smůlu, že jsem film viděl dabovaný a Josef Abrhám se k Delonovi absolutně nehodí. (03.10.2008)

"My, když někoho hledáme, tak pro jeho dobro." Tak tohle, inspektore Bornichi, znělo hodně vtipně i v sedmdesátých letech. On se totiž šestatřicetinásobný vrah Buisson těžko touží schoulit do policejní náruče. Já se mu ani nedivím, když policisté fackují a rozšlapávají brýle i pouze domnělým svědkům. Takže tu máme poldu, který honí vraha a já se přiznám, že jsem si žádné filmové orgie neužil. Polda je sice celkem fajn, vrah se s tím vůbec nepáře, ale že by mě něco donutilo poldovi přistavit žebřík a vrahovi podrazit nohy, tak tak moc mě to tedy do děje nevtáhlo. Nicméně inspektorův nepříliš zdařilý skok na střechu mě hodně pobavil. (20.07.2016)

Na můj vkus možná až příliš pomalá kriminálka, jejímž hlavním trumfem je metodická policejní práce, sem tam proložená krátkou, nervy drásající akcí. Jacques Deray nacpal do 107 minut subjektivně snad dvě a půl hodiny úmorného pátrání. Za fakt že se mu celý koncept nerozpadl pod rukama vděčí nejen výbornému Delonovi, ale i ještě lepšímu Trintignantovi. A taky atmosféře, která kolem nich houstla snad sama od sebe. Zasazení do retra, možná poplatné předloze, scénář nevyužil jak bych si přál a odepřel mi možnost vidět autentický neo-noir z Francie sedmdesátých let. Režisér jen do děje zakomponoval jisté nostalgické vzpomínání na dobu, kdy policajt i zločinec ke svým profesím chovali něco jako vzájemný respekt. Nejsem si jistý nakolik je to na místě, ale vhledem k úchvatnému herectví obou hlavních postav mi tahle myšlenka připadala úplně přirozená. (12.11.2013)