Dobrodruhovia

Tak tento snímoček ma zahrial pri srdci. Nádherná oslava úprimného priateľstva na pozadí dobrodružstva a honbe za pokladom. Navyše tu hrajú bok po boku Lino Ventura a Alain Delon, pričom o ich kvalitách hádam netreba nikoho presviedčať. Tomu sa povie príjemne strávený čas pri filme. 80/100 (22.07.2016)

I když de Roubaixova hudba unáší podobně příjemně jako mořské vlny a Alain Delon každým gestem dokazuje, že mu jako pohodovému frajerovi jen málokdo dokáže konkurovat, nefungují Dobrodruzi jako ucelený film téměř vůbec. Přeskakování nálad z rozjívené do melancholické a z komediálně potrefené do napínavé mi vůbec nesedí a je to jen výtečná herecká trojka, která film drží i při nezvladatelných žánrových skocích. V nostalgicky přátelské rovině úžasné, v jiných smutně roztříštěné. (25.03.2012)

Přátelství, láska a svoboda. Tyto slova nejlépe vystihují film Dobrodruzi. Ústřední trojice Lino Ventura - Joanna Shimkus - Alain Delon fungují přímo chemicky. Roubaixova hudba je naprosto čarovná (podobně jako u Staré pušky). U dobrých filmů bývá zvykem, že končí nezapomenutelnou scénou. Tady jsou ty scény hned dvě. Na konci a taky uprostřed. Hodně silnej filmovej zážitek!! (18.12.2016)

Když knihy José Giovanniho převede na plátno někdo jiný než on sám, výsledek povětšinou stojí za to. Giovanni se totiž psaním vlastně ospravedlňoval za svou temnou minulost (vydírání židů za WWII a jejich vraždy, kolaborace s Francouzským Gestapem), a snažil se, povětšinou v tandemu s Delonem, romantizovat gangsterský svět. Ovšem Enrico dokázal vyvážit v prvním díle Dobrodruhů (druhý díl knihy Giovanni natočil jako svůj debut) tuto romantizující složku s hořkostí reality, a tak hlavně první půlka filmu, ve které se sny trojice hrdinů proměňují v prach, je velmi intenzivní. Jistě, v jádru nejde o nic víc než o moralitu "peníze dávají svobodu, ale bez lásky a kamarádů jsou k ničemu", ale v porovnání s dalšími Giovanniho pokusy zachytit ten prchavý pocit svobody dobrodruha stojí Dobrodruzi na špici. (08.05.2017)

Na doporučení Enšpígla jsem se pustil do, podle něj, jedné z největších francouzských klasik s nejlepším příběhem o kamarádství vůbec. Mně napořád bude to pravé kamarádství připomínat poslední scéna filmu Prohnilí. Tady se té scéně sice přibližuje, ale nejde to doplna, protože mi ve filmu občas schází humor. On totiž je, ale ne zase tolik. Já pak nevím, jestli to mám brát vážně nebo ne. No a ke konci jsem pochopil, že to vážné je a tak jsem na tu vlnu rychle naladil. Závěr tak byl opravdu překrásný…krutý, ale překrásný. Tak to prostě umí jenom ta Francie. Dobrodruzi jsou hra očí a emocí. No a musím říct, že je velká radost takové bravůrní herce v takových filmech sledovat. (28.08.2013)