Pred polnocou

Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10 (05.09.2013)

|| Scenár: Richard Linklater, Julie Delpy, Ethan Hawke / Predloha: Charaktery od Richard Linklater a Kim Krizan | Hudba: Graham Reynolds | Distribúcia: Sony Pictures Classisc | Štúdio: Castle Rock Entertainment | Rozpočet: 3 miliónov $ | Tržby: 20,737,030 $ || Presne ten tip filmu, čo ma vie buď očariť, alebo naštvať. Tento ma nasral. Milión informácií, ktoré nevedú nikam, milión postáv, ktoré dej nepotrebuje. Samoúčelné otvorené konverzácie o sexe sú nechutné a úplne zbytočné. Zo začiatku to vyzeralo nádejne, tak som tomu dal šancu. Teraz už viem, že to bola strata času. Pre mňa trefa vedľa. Pre niekoho možno zábava. 30% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (18.04.2014)

Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2 (24.06.2013)

Nikam nespěchající dlouhé záběry, takhle dlouho jsem na hlavní hrdiny přes přední sklo auta ve filmu snad ještě nekoukal. Totéž se opakovalo s venkovním posezním s přáteli u jídla, kdy člověk opravdu dostávýá chuť na nějaký ten kvalitní řecký salátek s dobrým ročníkem ve skleničce. Záměrně jsem však vynechal to hlavní na celým filmu a tím jsou dialogy, protože o takhle poctivý dialogy ze kterých jde sám život člověk ve filmu hned tak nezakopne, tak vydařená kombinace intimních, zábavných, ale i romantických slov opravdu stojí za pozornost. Myslím sim, že film vyžaduje od diváka krapet tý partnerský praxe, ale na oplátku nabízí velmi kvalitní zážitek, protože mám dojem, že mnoho mužů i žen si při tomhle bijáčku hrábne do svých vlastních životů. (25.06.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)