Pred polnocou

What the fuck was that?!?!? Proč jsem se na to díval? Ty vole, ty vole, ty vole! Ježišimarja! Dávám jednu hvězdu - půlku Hawkemu za to, že vydržel byť jenom hrát takovou sračku, druhou půlku pak Julie Delpy za nejodpornější, nejvylízanější a mnou nejopovrhovanější cunt roli jakou jsem kdy viděl a kterou zvládla brilantně, což s jejíma liščíma čumáčkama, velkou prdelí, lýtkama velikosti trámků a strhaným xichtem ani není moc kupovidu. Never ever this shit again! 10% (10.12.2013)

Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2 (24.06.2013)

Vypadá to skoro neuvěřitelně. Potřetí vzít dva lidi, zase je nechat před kamerou dvě hodiny jen tak klábosit, hádat se nebo vzpomínat, a opět je výsledkem naprosto dokonalý film. Možná nejlepší z celé trilogie i když pro toto tvrzení (a také pro dokonalý prožitek) je tak trochu podmínkou věk a určité množství partnerských zkušeností. Strhující, úsměvný i dojemný, nabitý romantikou, humorem, emocemi i napětím, a tak pravdivý, že si každou chvíli říkáte, sakra, scénárista musel mít štěnici napíchnutou u nás doma. To prostě nemůže být náhoda. Linklater s Hawkem a Delpyovou odvedli perfektní práci. Dialogy (v autě, u stolu i v hotelovém pokoji) tak dokonalé, že úplně zapomenete, že je to jen film. Plné naprosto precizně vystižených mužských, ženských a partnerských reakcí, odpovědí a názorů, naprosto přesně vystižených pocitů. V každém okamžiku jsem přesně věděl jak se Jesse cítí, protože jsem stejné pocity a situace jako on prožil mnohokrát úplně stejně, a v každém okamžiku jsem v Celine poznával ženu a věděl, co prožívá ona. Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Prostě jsem do toho spadl, a najednou byl konec a já si říkal sakra, to už je konec?.. já chci ještě. (24.03.2014)

Už jen samotný vznik třetího dílu strašně moc demýtizuje konec dílu předchozíhu. Je jedno jakým směrem zatočí trojice scénáristů volantem, tak jako tak to uvnitř trochu zbrzdí magický závěr posledního shledání Jesseho a Celine. Ale když už se tak řidiči rozhodili, tak mě pak jako diváka/čumila musí přesvědčit o tom, že stálo za to kouzlo rozkopnout a ukázat, jak to s velkou dvojicí, ve které se všichni vidí, funguje dál. Díky bohu, že to Linklater tentokráte uchopil trochu jinak. Nedovedu si představit, že by napotřetí fungovalo ta spontání energická zamilovanost. Postavy si dokázali udržet každý svou osobitost a mají uvnitř pořád to, proč jsem je měl rád v předchozích dílech. Jenže tentokrát cítím ve filmu něco silnějšího. Líbí se mi strašně moc, že se netočíme tam, kde už jsme se točili. Najednou v těch postavách vidím dlouhý příběh, který mají za sebou a (trochu klišovité romantiky mi taky neuškodí) lásku. Všichni tři tvůrci filmu drtí scénář až na dřeň. Tam, kde si i ten nejnaivnější fanda předchozích dílů řekne "a sakra". A uznávám, že i pro mne je tam jeden moment, kde mě muselo zamrazit a je mi jasné, že to byl úmysl. A tam je potřeba si uvědomit - ano, i třetí díl měl smysl a přilnul jsem k těm dvěma opět o trochu více. Zase se budu bát, jestli případným čtvrtým nebude rozkopáno předchozí kouzlo. (30.08.2013)

„To je zvláštní. Všimla jsem si toho až teď. Už vůbec nemáš rezavý fousy. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala.“ - „Nezmizely, jen zbělely.“ A nejen ony, ale i celý vztah... Třetí díl se oproti těm dvěma dost změnil. Jejich převážně příjemná, magická atmosféra je zde už jen formou dozvuků, jakkoliv silných. Konverzačka je to stále výborná, ale místy pořádně hořká. Pokud v předešlých setkáních byly (zdánlivě) banální dialogy plné souznění, jiskření, a jen občas zklamání, zde z těch dávných pocitů příliš nezbylo (nechybí, jen je jich míň, a časem zrovna nepřibývají, naopak, dřívější lehké neshody tu vykrystalizují v nefalšované střety názorů). I fakt, že předchozí díly se mohly odehrát takřka v jakékoliv době, se tu stírá, neb důraz na aktuální mužský (a hlavně) ženský svět dělá film současným, ovšem nejsem si jist, zda i nadčasovým (možná napoví budoucí projekce, pokud se k nim ovšem dostanu, a nezůstanu u příjemnějšího, nadějnějšího 1. a 2. dílu). Konec opět povedený, ale zatím to víc jak na silné 4* nevidím. (15.03.2020)