Na dva západy

Zvláštně nekompaktní film se snaží řešit příliš mnoho vztahů mezi zhruba desítkou postav. Osciluje mezi romatickým filmem, rodinným dramatem a idylickou selankou venkovského poetismu. Ale většinou divákovi mnoho nenabízí. Za zmínku stojí dvě scény rámující vraždu, obě jsou excelentně nasnímány. V kontextu toho, že francouzský film se nikdy nesnažil o hollywoodské maskování technických aspektů snímku, by možná nasvícení mohlo obstát jako zajímavý umělecký pokus naopak zdůrazňujîcí tento prvek mizanscény. To by ovšem nesmělo být provedeno tak šlendriánsky. (25.03.2020)

Film Na dva západy je kriminálním thrillerem Clauda Chabrola na jiný způsob podle předlohy Stanleyho Ellina, spisovatele hororových příběhů. Má rytmus a esteticky veršovanou konstrukci poezie Nové vlny, má stylizované rozměry a oidipovské komplexy antické tragédie, obrazové výjevy Henri Decaëho jsou pojítkem s intimní náladou jizev vnitřních světů. Prvotním impulsem se jeví krize středního věku, základním úsilím jsou jízlivé a ironické útoky na maloměšťácké hodnoty a morální rozklad světa vyšší střední třídy. Báseň si vychutnává smyslný nadhled, privátní detaily i emoce jitřených nálad. Smutným hrdinou s předurčeným osudem je Henri Marcoux (velmi zajímavý Jacques Dacqmine), nebohý mužík v majetkoprávním zajetí společenského a existenčního úspěchu, ale též pochybných zábran maloměšťácké morální konvence. Nitro prahne po naplnění a sbírá svou odvahu. Hlavní ženskou postavou je Thérèse Marcoux (zajímavá Madeleine Robinson), ctihodná Henriho manželka. Vyšší střední třída si nahrazuje vzájemné city vztahů obřadem etikety a úporně brání poslední zbytky společensky váženého a úspěšného štěstí. Důležitou postavou je zde Laszlo Kovacs (pozoruhodný Jean-Paul Belmondo), bezprostředně otevřený nápadník dcery manželů Macouxových a nástroj antické boží moci. Proto konfliktům pomáhá určit čas a místo. Tragickým hrdinou je Richard Marcoux (zajímavý André Jocelyn), afektovaně samolibý synáček. Výsledkem světa bez lásky je lidské nitro, nezvratné poškozené oidipovským komplexem. Výraznou postavou básně je Leda Mortoni (příjemná Antonella Lualdi), sousedka a umělkyně, vyvolávající v domě Macouxových kontroverzní odezvu těch intimních pocitů. Z dalších rolí: mladá dcerka manželů Marcouxových v rozpolcenosti mezi konvencí maloměšťáckého standardu a rebelie v tělesné přitažlivosti Élisabeth (Jeanne Valérie), opojením mládí bezstarostně vyzývavá služka Julie (Bernadette Lafont), Laszlův kamarád a maďarský krajan Vlado (László Szabó), bezelstný mlékař Roger Tarta (Mario David), ironický policejní komisař, řešící vraždu (André Dino), či nestydatou služtičkou pohoršený zahradník (Raymond Pélissier). Film Na dva západy je v první řadě esteticky kolorovanou básní francouzské Nové vlny, v té druhé je maloměšťáckou kritikou a až v té třetí je kriminálním thrillerem. Pozoruhodný filmový zážitek! (02.08.2020)

Velmi dobrý film, který mě hodně bavil. Pro mě, coby člověka obeznámeného s většinou Chabrolovy filmografie, se zde v podstatě ani nekonalo žádné překvapení - ten film obsahuje snad vše, na co je člověk u Chabrola zvyklý (kritika buržoazie, demaskování přetvářky, nevěra, vražda...), k tomu má navíc skvělé obsazení (mladý Jean-Paul Belmondo nemá chybu, btw. jeho postava flákače Laszla - spolu s jeho kumpánem Vladem - nápadně připomíná dvojici "umělců" z jiného Chabrolova filmu Laně, kteří si podobným způsobem rovněž žili na účet svého bohatého hostitele), hezkou hudbu a výtečné dialogy (typicky francouzsky duchaplné, jako např. tato replika komisaře, který odmítá nabídnutý šálek čaje: "Čaj nikdy nepiji, milostivá paní. Je mi nesmírně líto, že tato návštěva může vyznívat úředně, ale jistě pochopíte, že zločin nemůže být důvodem k přátelskému posezení u zákusků. Vím, že tato záležitost pro vás není příliš radostná. Ale nemůžu nic ututlat, byť si vašeho manžela vážím. Odpovězte upřímně. Máme požádat, aby se váš syn vzdálil?" - v dnešní zhrublé době zní tak kultivovaná slova jako závan z jiného světa, což taky přesně jsou). Odvysílání tohoto filmu na ČT Artu - navíc v původním znění s výbornými českými titulky Anny Kareninové - hodnotím jako záslužný počin, jakých není nikdy dost. (31.08.2020)

Titulky uvádějí herce v pořadí, kterému ne zcela rozumím. Snad že Antonella Lualdi byla hostem z Itálie, tak jí připadlo první místo (Belmondo až na šestém místě? Asi ještě málo hvězda, přitom hrál docela velkou roli). Ostatně úkolem Antonelly Lualdi bylo být především krásná, což jako ano. Všechny tři holčičky (kromě Antonelly Bernadette Lafont a Jeanne Valérie) se celkem snaží, ovšem suverénně je válcuje o generaci starší předválečná hvězda Madeleine Robinson, šarmem, výkonem, nejednoznačným vyzněním postavy. Belmondo již tady naznačuje své pozdější role rozšafných hejsků (ovšem je dost napotlamě, jako všichni ostatní). Atmosféra ano, zajímavé rozmístění postav na šachovnici psychologického dramatu taky ano, dějově ale docela nuda. Jedno z přelomových děl francouzské nové vlny? Možná tehdy, dnes průměr. (16.06.2012)

Já moc tyhle starý filmy nevyhledávám, ale mám celkem rád Chabrolovu tvorbu a zajímal mě i Belmondo v začátcích jeho kariéry, takže jsem se na film podíval. Pro Chabrola se jedná o jeho dost typický dílo. Tenkrát se mu sice ještě nepovedlo vytvořit to správný napětí a atmosféru, ale jinak je to takový oblíbený Chabrolovo téma. Stane se vražda někde na venkově a je do toho zapletenej někdo z "lepší" společnosti. Jinak v těch novějších filmech od Chabrola většinou přišel nějakej "šok" až ke konci. Tady se celkem dlouho nic moc neděje, pak teda dojde k vraždě, ale pachatel je celkem jasnej na první pohled, takže když se teda nakonec přizná, tak se o žádný překvapení stejně nejedná. Navíc je vidět, že ten film je starej a v 50. letech ještě nikdo nechtěl ukazovat ve filmech moc násilí nebo nějakou krev. Ale na ty průměrný 3 hvězdy to stačí. (29.08.2020)