Na konci s dychom

„… půjde o kluka, co myslí na smrt a o holku, která na ni nemyslí…“ Podle skutečného příběhu z černé kroniky napsal Truffaut patnáctistránkovou synopsi, kterou do podoby pramálo závazného scénáře rozpracoval Godard, dávající hned svým režijním debutem radikální sbohem příběhové kinematografii. Dobře obeznámen s existencialismem Nicholase Raye, romantismem Roberta Rosselliniho i dokumentarismem Jeana Rouche (tři přiznaná tvůrčí východiska), natočil film, ve kterém se nic neděje, jen občas něco přihodí. ___ Příběhová linie z béčkové gangsterky (mix Gun Crazy a They Live by Night) je v U konce s dechem rozmělněná řadou neodůvodněných odboček a zastavení. Skutečné vyprávění se děje jen mimoděk, když už začíná být bezobsažné žvanění a pohrávání si s formou pro postavy únavné (v jednu chvíli přichází uvést zastavený děj do pohybu samotný Godard). Příběh tedy není nadřazen všem ostatním složkám, jak tomu bývá u klasických narativních filmů – má zhruba stejný význam jako střih, zvuk, kamera nebo mizanscéna. Zejména s pomocí těchto prostředků je charakterizován protagonista, který o sobě jinak podává velmi zavádějící, málo věrohodné informace. Záběry do sebe nejsou vždy kauzálně zaháknuté, chyby mezi nimi logické spoje (častěji než obraz na sebe navazují postsynchronně nahrané dialogy). Klasická hollywoodská kontinuita je narušena. ___ Michelova pozice a pohyb v záběru na sebe rovněž nenavazují. Z jednoho záběru odchází doleva, v dalším stojí uprostřed záběru, aby byl v tom příštím celým tělem natočený doprava. Je obtížné dopředu odhadnout, kde v záběru se objeví, což nás nutí k větší pozornosti a neustálému „přeostřování“ pohledu. Vztáhnuto na povahu hlavního hrdinu – je nevypočitatelný a rozhodnutí provádí za pochodu. Díky rychlému diskontinuitnímu střihu (který stojí v opozici k atypicky dlouhým krouživým jízdám) a soustředění na akci se Michel jeví jako muž činu, který jde rovnou k věci. Neustále provádí nějakou činnost, chvíli v klidu nepostojí. Dlouhé proslovy a nečinné vyčkávání jsou mu cizí. Nehýbe-li jinou částí těla, zapojuje alespoň mimiku obličeje. Žije okamžikem. Naoko ledabylý a nedůsledný střih jeho bezstarostnost zdůrazňuje. ___ Střih v U konce s dechem ovšem není jen spontánní (jako celý film), ale také úmyslně rušivý a společně s výrazně proměnlivou délkou záběrů přispívající k přerývavému rytmu. Střih zároveň není neviditelný, jak si přál André Bazin, ale brechtovsky zcizující – zejména po použití jump cutu si uvědomujeme, že bylo něco vypuštěno. Zcizující jsou ostatně také pohledy do kamery, ať Michela, během úvodní jízdy autem (jako kdyby nedokázal mlčet a coby nejbližšího partnera ke komunikaci proto využil kameru), nebo náhodných okolojdoucích v „guerrilově“ točených záběrech z pařížských ulic. Je obtížné již zde hovořit o nějakém stylu. Hlavní bylo nekopírovat styl jiných, porušovat existující pravidla filmového vyprávění. V tomto smyslu jde do jisté míry o estetický manifest celé francouzské nové vlny. ___ Godard se řídí vlastní logikou, vymýšlí si vlastní jazyk za současné dekonstrukce jazyka žánrových filmů. Význam žánrových mechanismů si paradoxně uvědomujeme díky jejich nedodržování nebo nepřítomnosti. Z příběhu i charakterizace postav režisér vynechává to, co nepovažuje za podstatné. Fragmentarizace narativu znemožňuje přesně rekonstruovat, kdo udělal co a proč. Důraz se klade na zážitek, nikoli na srozumitelnost vyprávění. Nesouvislým obrazům odpovídají nesouvislé, případně do sebe zauzlené dialogy. Stejně jako po zaslechnutí zvuku nepřichází střih jeho směrem, nenásleduje po každé otázce očekávaná odpověď, ale například věta zcela vytržená z kontextu. Třeba proto být neustále ve střehu. ___ Velkým plusem U konce s dechem oproti pozdějším Godardovým filmům je, že jej nemusíte rozebírat záběr po záběru a být obeznámeni s režisérovými teoretickými texty. Lze si prostě užít, jaký byl Belmondo frajer, jak roztomilý měla Sebergová úsměv a jak svěže a neotřele film i po více než šedesáti letech působí. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, sportovec, tomtomtoma, Kristusazapad, Biff (11.09.2013) (menej) (viac)