Víkend na Zuydcoote

Nejnovější filmové zpracování válečných událostí na Dunkirku od Christophera Nolana jsem neviděl a popravdě mě to nemrzí ani neláká napravit. Verneuilův film kráčí přesně dle mého gusta, střídá nálady včetně několik humorných či též mírně romantických momentů ve velmi dobře namíchaném poměru, aby ještě více v druhé polovině dokázal zapůsobit velkým masakrem, kolem panujícím neklidem, smutkem a uvnitř gradujícím pocitem znechucení nad válkou. Oceňuji odheroizované charaktery postav, ve Víkendu na Zudycoote nezbylo místo na žádné plakátové hrdiny, ale díky civilnímu pojetí postav i celého příběhu se divák velmi snadno dostává pod jejich kůži. Dobře napsané dialogy vystřídává zručně natočená akce, nezapomenutelných scén je hned několik, zvláště jedna nekompromisní odplata, která se (na válečné drama překvapivě) uděje mezi muži ze stejné barikády, a závěrečná sekvence s takřka apokalyptickým nádechem hodně utkví v paměti. Ani při opakovaném zhlédnutí jsem se navzdory dvouhodinové stopáži vůbec nenudil a navíc jsem si tímto filmem skvěle připomněl právě zesnulého Belmonda, jenž tady v hlavní roli naplno využil svůj všestranný herecký talent a v obklopení též skvělého Géreta, Mondyho, Mariella i dalších si mě nesmírně podmanil. ----- „Zabil jsem krysu... Tak jsem v týhle válce zabil aspoň něco.“ [90%] (07.09.2021)

Belmondo společně s dalšími vojáky vyčkává během 2.světové války dva dny na pobřeží, chodí po pláží,  zdraví ostatní s vlastním příběhem,  snaží se nalodit a ještě zažije jeden románek.  Je to pomalejší film, uznávám, ale možná stějně jako u předchozí spolupráce dua Verneuil-Belmondo  ,,Opice v Zimě´´, je v té pomalosti, a občas i poklidném tempu vyprávění malých lidských příběhů právě kus kouzla, které tento snímek odlišuje od řady jiných válečných filmů s hromadou bitev, a výstřelů, které já osobně třeba tolik nemusím. Tady mi ke spokojenosti stačilo už jenom to krásné melancholické vyvrcholení. (08.01.2022)

"Anglie se bude bít do posledního Francouze." Pokud naše země vstoupí do válečného konfliktu, tak ukážu své vrcholné číslo - zmizím, protože to není moje válka. I Francouzští vojáci bojují spíše podle hesla "zachraň se, kdo můžeš" a tomu já rozumím. Pár zábavných okamžiků jsem přitom zaznamenal - krásku provokativně sledující bombardování, anglický čaj o páté uprostřed bojů nebo holící se jeptišku, ale celkově mě to kličkování před smrtí příliš nebavilo. (29.04.2016)

Víkend na Zuydcoote Belmonda dabuje dr. Stránský :-) Píseň linoucí se z vysílačky je “ J'attendrai ” (francouzsky “já budu čekat” ). Jedná se o populární francouzskou píseň nejprve nazpívanou Rinou Ketty v roce 1938. Stala se oblíbenou písní během druhé světové války. (10.05.2024)

Sice s vtipem, ale stále o válce a obětech, které do války bohužel patří a většinou to jsou kamarádi. Film popisuje vojáky, kteří už vlastně ani nebojují, jen chtějí přežít, dostat se do Anglie či alespoň něco sehnat k jídlu. Hlavní hrdina zažívá absurdní situace, které válka přináší a padá s ní jakákoliv morálka. (17.07.2009)