Víkend na Zuydcoote

Seržant ustupující francouzské armády si musí první červnový víkend roku 1940 uvědomit, jestli je víc nebezpečno v okolí Flander, nebo flunder.. Belmondo jako Verneuilovo dynamo, co se po Zuydcoote pohybuje zčásti vedeno vlastní vůlí a povětšinou osudem a přitom jediný cíl s jasnějšími obrysy, je zmrskat se pernodem na oslavu konce toho všeho zbytečného umírání. Kdyby nebyl víkend, mohlo by se říct, že je to o hrdinech všedního dne. O kamarádství, morálce a vtipkování zakrývajícím nejistotu a strach. Výprava simplement spectaculaire. Nolan se podle mě díval velmi pozorně.. (19.06.2023)

I tak se dá natočit válečný film, bez hrůzných krvavých scén, peprných hlášek a jednoho hrdiny, který vše vyřeší. Tohle je o lidech se vším co k nim patří. O beznaději, o ponížení, o přežití, strachu z budoucnosti a o rozčarování.. Vše se odehrává o víkendu v jednom z nejhorších období, kdy Hitlerova vojska přejížděla Francii jak parním válcem. (04.04.2015)

Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). (27.08.2017)

Nekonečně dlouhý a především beznadějný víkend ... zdá se, že už nemá smysl bojovat - jde jenom o to nějak přežít. Maličko cynický přístup nevylučuje lidskost - ani ryze francouzskou svobodomyslnost při vyobrazení doby, kdy se smrt stala tak samozřejmou součástí života jako každodenní cesta do práce. ----- "Hele, Piersone, není to sice originální, ale co přitom dělá ten tvůj Pánbůh ?“ ----- "Jak tak koukám, o tebe se postaral.“ ----- "Proč jenom o mě ? Neumí dělat víc věcí najednou ?“ ----- Není to příběh o hrdinství a velkých bitvách, ale o osudech lidí, které pohltila válka a kteří už rezignovali na spoustu věcí - přesto se snažili neztratit vlastní tvář. (23.11.2010)

Zuydcoote je místo, kde bych určitě nechtěl strávit dovolenou. Pláž nacházející se na severu Francie je těžce přeplněna francouzskou armádou podpořenou anglickými vojsky utíkajícími zpět do Anglie. V této vřavě se odehrává příběh vojáka, jeho víkendová historka o tom, jaké to ve válce opravdu je. Jediný víkend dokazuje to, že se člověk nedokáže nudit. Jean-Paul Belmondo sice hraje trochu vážnější roli, ale neexistuje aby se neotáčel okolo nějaké dámičky. I zde hraje takováto dámička zásadní roli a co je hlavní, celý příběh a vlastně víkend pohodlně zpříjemňuje. Jenže to by zpříjemňovat neměla. Celý příběh je totiž jedno velké utrpení, se kterým se vojáci utkávají po celý průběh samotné války. Líbí se mi, jak film není nijak velkolepý a přitom přínosný co se historie týče. Je málo takovýchto válečných filmů, které jdou takzvaně proti davu. Většinou se točí film o válce hlavně z důvodu velkoleposti, tenhle je točen proto, aby poukázal na život vojáků, které zaměstnávala válka, tak jak jsem to snad nikdy neviděl a přitom to vypadá tak nádherně obyčejně. --- Cos dělal dneska? - Zabil jsem krysu - Proč? - Nevim, tak jsem zabil aspoň něco v týhle válce. (04.10.2007)