Dámy a páni, finálna verzia

4* filmová lahůdka, na které je vidět dlouhodobá a úctyhodná práce, za což si režisér pochvalu zaslouží. Vytvořená mozaika ze sestřihů tolik stovek filmů vypráví příběh, který není úplně hloupý a hlavně romantický tón osvěžuje občas velmi vtipnými vložkami. Rozhodně doporučuji a užijete si ho, když máte náladu na něco nenáročné, docela vkusné a oživující. To vše najdete v Posledním sestřihu. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.12.2016)

Film pro milovníky filmů je zkratkovité, ale naprosto přesné pojmenování snímku Final cut – Dámy a pánové. Jde vlastně „jen“ o sestřih scén ze známých filmů, které se autor snaží opětovně poskládat do fungujícího (příběhově) celku. Musím říct, že se mu to daří. Film dokáže lehce napnout a občas i rozesmát. Především vás pravděpodobně utáhne na to, že si budete minimálně v duchu celou dobu pojmenovávat jednotlivé snímky. Líbilo se mi to a velmi oceňuji zajímavý nápad. Přesto mám pár výhrad. Myslím si, že se z takového množství materiálu dalo složit ještě něco zajímavějšího, vtipnějšího, napínavějšího, hravějšího, … Pokud by Final cut byl totiž složený z neznámých filmů a divák je nepoznal, pravděpodobně by zábavnost hodně poklesla. Taky mě napadá, jak György Pálfi řešil autorská práva? (08.04.2019)

Tak tohle je the best... sestříhané z 500 filmů? A víte kolikáté v celkovém počtu bylo moje hodnocení u tohoto bonbónku? 500. Tomu se říká setsakryš náhoda... A nejen to, ještě to bylo neplánovaně mé 2500. hodnocení celkem. Zbytek komentáře doplním později, až to množství filmů vstřebám :) 25. 10. 2014: Už jsem to nejspíš vstřebala, takže tady pokračování. Samozřejmě, jak tu mnozí píšou bylo super, když si člověk mohl říct: Jo to jsou Úžasňákovi, jé to jsou Ostře sledované vlaky a hele už potřetí tu je záběr z Postřižin. Za druhé Chaplin tančící na Disco inferno. Za třetí co ten zlatý penis tam? A ještě za této písničky, kdy při vyjíknutí najednou baf :D Za čtvrté při znázornění orgasmu jsem měla největší výbuch smíchu... jeho ukončení spandutím mimozemšťana (0:13-0:16) na auto z Mužů v černém byl nejlepší. Za páté "Who is this fuck? - Go away." Za šesté jak spolu běželi po pláži.. za co ho proboha ta ženská tahala chudáka? Za sedmé když se dozvěděla, že je těhotná, tak píseň What a feeling z Flashdance. Za osmé prostě dokonalý hudební doprovod... těm scénám ta daná píseň vždycky dodala na vtipu, i když už jsem si myslela, že lepší to být nemůže. Např. při svatbě taková vesmírná, znám ji, ale zaboha si nemůžu vzpomenout na název nebo z jakého filmu. Za devaté jsme tam měli i trochu scifi, když se vrátili v čase. No a ten konec za desáté, když se v něm probudil upír a nejspíše jí hodlal rozsápat hrdlo při písni Love me thender. Hrozně jsem si tento snímek užila /a taky psaní komentáře a hledání příslušných odkazů :D/, je prostě dokonalý, úžasný, skvělý, zábavný, boží... vybrané záběry, zvolená hudba.. vše. Má však jedno mínus. Pokud jste nějaké filmy nebo hudbu nepoznali, tak z toho nekonečného seznamu pidimidiprťavoučkým písmem jste neměli šanci to zjistit. (22.10.2014)

Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% (03.03.2015)

Vulkán obrazů, smršť střípků, nekonečné puzzle. Nejsou vynechány žádné klíčové motivy, a tak když muž zfackuje ženu, netrvá dlouho, a žena mu vše vrátí i s úrokem. Když dojde na válku a té hrůzy je moc, nevynoří se sice Švejk, ale Monty Python vše odlehčí také výborně. A sex? Je natolik obnažený, až úplně tam, leč než stačí pohoršit, je pryč. Telefony, sprchy, postele, útěky, svatby, těhotenství, pohřby ne, avšak umírání ano. A česká stopa nechybí - Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, Postřižiny...Musela to být mravenčí práce s obrázky, kterou doplňuje skvělý soundtrack. Skutečný milovník filmů nemůže zůstat netečný... (31.12.2023)