Samotár

Skvělý záporák,dobré "brokovnicové" finále,ale bohužel film těží jen z popularity Belmonda.Tvůrci si moc nelámali hlavu s tím,že film bude velmi průměrný a počítali s tím,že jako vždy skvělý Belmondo dokáže zamaskovat nepovedený scénář.Belmondo zde vypadá velmi dobře a ve formě,ale je zde žalostně málo kaskadérských kousků,akce a vyšetřování. (28.04.2009)

A opět příběh o nadpolicajtovi, který honí svého zločince, až ho nakonec dopadne. Později šéf protiteroristického oddělení Stan Jalard (Jean-Paul Belmondo) honí brutálního vraha a lupiče Charlyho Schneidera (Jean-Pierre Malo), který zabil Jalardova nejlepšího přítele Simona (Michel Creton). Oba mají společnou vlastnost, jsou to sadisti, jen Jalard může svoji brutalitu skrývat svým povoláním při boji proti zločincům. Všechny lumpy zmáčkne a když mu slouží, je vše v pořádku. Pokud ovšem ne, začne nejdříve určité fyzické a psychické týrání a následuje vězení. A když vyjde najevo, že ten dotyčný pro něj práská? Tak je nejlepším řešením utéci pryč. Schneider loupí, aby se měl dobře a přitom může ukojit svoji zvrhlou bestialitu, se kterou bere životy svých obětí. Ale blázen není, ví přesně kdy si co může dovolit. A tak Jalard bojuje se svým žárlivým kolegou Pezzlolim (dobrý Michel Beaune), využívá, či snaží se využít zločince jako René Pignon (Francois Dunoyer), Rocky (Laurent Gendron), Sumatra (Guy Pannequin), či Aldo Benani (Eric Denize). A pokud je nikdo nezabije, tak raději poslouchají, protože vybrat si mezi dvěma sadisty je velmi obtížné. Jen nějaká stálá žena je nahrazena dítětem: Christian (Franck Ayas) je pozůstalým synem Simona a kod jiný by se o něj měl starat než skvělý Jalard. Jinak je to poměrně napínavá kriminálka o jednom superpoldovi. (03.05.2010)

Francouzský krimithriller v s J. P. Belmondem v roli kriminalisty Stana, jemuž nebezpečný zločinec Schneider zabije kolegu s nímž chtěl odejít od policie a začít nový život v Karibiku. Komisař Stan se vrací do služby, stává se šéfem protiteroristického oddělení s jedinou touhou pomstít smrt svého přítele. Samotář Jacquese Deraye představuje volné pokračování veleúspěšného Profesionála, bohužel však jedinečného mrazení mezi dvěma úhlavními nepřáteli a mimořádné kvality jak příběhem, tak atmosférou, jako ve svém předchůdci nedosahuje. I tak se pochopitelně jedná o vysoce nadprůměrný thriller především díky Belmondovi v jeho jedinečné póze rebelského muže zákona a také J. P. Malovi, sadistickém zabijáku Schneiderovi. Název snímku má symbolizovat způsob Stanova soukromého života, což však neodpovídá tomu, že se u něho střídaly ženy na noc a také starostlivou péčí o desetiletého syna zastřeleného kolegy. Ze známějších herců ve vedlejší roli mohu uvést M. Beauna jakožto diletantského Stanova kolegu, vedoucího jiného vyšetřovacího oddělení. Jedná se kvalitní podívanou s Belmondem ve vynikající formě. (05.09.2017)

Pokud se nepletu, je tohle poslední Belmondova role drsného nezničitelného policajta, který se moc nemaže s nějakými pravidly, a který taky takovým tím správným způsobem kecá o životě. Zase to funguje, ale o klasiku žánru kriminálek, detektivek atd. se nejedná. Je ovšem zajímavé sledovat, jak Bebel dokázal i přes běh času držet krok s dobou, kdy jeho hrdina nepůsobí jako někdo z vymírající staré školy, a všechno včetně hudby do sebe slušně zapadá. Akorát ta móda, no, ale takové to holt tenkrát byly časy:) Jenže co je to platné, když jediné, čím je Samotář zajímavý, je právě to, kdo tam hraje hlavní roli. Dějově je to totiž naprostá tuctovka. Takže se obávám, že je to na pomezí šedesátky a sedmdesátky, a jelikož mám dnes trochu nostalgickou náladu a nevytočil mě dabing, tak vyšší bere. 70% (03.06.2011)

60% — Takový Belmondův standard. Jeho protivník Schneider je totální pako, které plní plán zastřelených aspoň na 120% a moc se neohlíží na to, koho vlastně střílí. Tak trochu mi svou nekompromisní brutalitou evokoval jiný francouzský film Víc než pouhý strach. (14.10.2019)