Samotár

Drsňácká póza je v tomhle případě příliš na efekt a často nejen proti logice, ale i proti všemu ostatnímu. Několik nevinných by například mohlo žít, kdyby Stan nechtěl být párkrát za frajera. Všichni zúčastnění rozhodně uměli lépe, v osmdesátkách už se ve Francii tak nějak jelo na půl plynu a staré klasiky se vzdalovaly (na druhou stranu, Lescautová byla pořád ještě daleko :) ). (31.07.2018)

Rutinní (a upřimně řečeno - zde na ČSFD poněkud nepochopitelně přeceněná - viz. IMDb) >belmondovka< z druhé půli osmdesátých, poněkud nevyrovnaný (tedy v rámci žánru spíše oddechový) film s místy až (jasně že nechtěně) úsměvně pojatým a toporně inscenovaným (chtěno asi jako že brutálním) násilím a otravnou a dnes již značně vyčpělou hudbou v duchu jakéhosi frenšmenského diskopopu... :-/ . . . Jako >bonus< pak filmem prochází sladce blonďatý chlapeček coby syn v úvodu odstřeleného hrdinova kolegy, jehož roli jsem poněkud nepochopil, protože ač čekal jsem celý film na to, že konečně mu bude nějak ublíženo, nestalo se tomu tak... Tak na co tam byl, Bůh a Bébel suď... - - - - - (Poprvé viděno 10.7.2008 na dvd, komentář zde jako dvaadvacátý - 11.7.2008) (11.07.2008)

A opět příběh o nadpolicajtovi, který honí svého zločince, až ho nakonec dopadne. Později šéf protiteroristického oddělení Stan Jalard (Jean-Paul Belmondo) honí brutálního vraha a lupiče Charlyho Schneidera (Jean-Pierre Malo), který zabil Jalardova nejlepšího přítele Simona (Michel Creton). Oba mají společnou vlastnost, jsou to sadisti, jen Jalard může svoji brutalitu skrývat svým povoláním při boji proti zločincům. Všechny lumpy zmáčkne a když mu slouží, je vše v pořádku. Pokud ovšem ne, začne nejdříve určité fyzické a psychické týrání a následuje vězení. A když vyjde najevo, že ten dotyčný pro něj práská? Tak je nejlepším řešením utéci pryč. Schneider loupí, aby se měl dobře a přitom může ukojit svoji zvrhlou bestialitu, se kterou bere životy svých obětí. Ale blázen není, ví přesně kdy si co může dovolit. A tak Jalard bojuje se svým žárlivým kolegou Pezzlolim (dobrý Michel Beaune), využívá, či snaží se využít zločince jako René Pignon (Francois Dunoyer), Rocky (Laurent Gendron), Sumatra (Guy Pannequin), či Aldo Benani (Eric Denize). A pokud je nikdo nezabije, tak raději poslouchají, protože vybrat si mezi dvěma sadisty je velmi obtížné. Jen nějaká stálá žena je nahrazena dítětem: Christian (Franck Ayas) je pozůstalým synem Simona a kod jiný by se o něj měl starat než skvělý Jalard. Jinak je to poměrně napínavá kriminálka o jednom superpoldovi. (03.05.2010)

"Stará" policie založená na syntéze polomýtu o soužití tvrdosti a něhy i úcty k zákonu křísí postupy špiček odboje z druhé světové války a silné osobnosti, bez které tohle všechno ztrácí. Smysl dnes už odkazu rozkvětu francouzské kinematografie třetí čtvrtiny minulého století. Počátek devadesátých let je strmou změnou; náznaky jsou patrné už ve zmiňované předchozí periodě. (15.10.2022)

Klasickej Belmondo. Hlavní hrdinové filmů s ním v hlavní roli nemusejí mít vůbec žádné jméno, je to přece Belmondo-vždy šarmantní, nekompromisní, nesmlouvavý a velmi přísný a obklopený ženami. Největší klad osobně vidím v množství tzv. hlášek, kterými je film prošpikován stejně jako zastřelení záporní (a jeden hlavní) hrdinové. Filmy s Belmondem jsou samostatnej žánr, s ničím nesrovnávatelnej! (28.04.2009)