Réžia:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Antoine DuhamelHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Samuel Fuller, Jean-Pierre Léaud, Pascal Aubier, Raymond Devos, Krista Nell, Hans Meyer, Dominique Zardi, Henri Attal (viac)Obsahy(1)
Ženatý Ferdinand, ktorý prišiel o prácu, nachádza jedinú životnú útechu vo svojom vzťahu k Marianne, ktorá však má v pätách skupinu gangstgrov. Spolu sa rozhodnú opustiť Paríž a vydávajú sa na bláznivú cestu k moru, ktorá sa pre nich stáva cestou k slobode a návratom k sebe samým , aj aj trpkou dezilúziou a osobnou tragédiou. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (140)
Mně se na tyhle filmy prostě těžko kouká. Jsou tady skvělé nápady, jsou zde výborné myšlenky, ale jako celek to prostě není něco, co by mě opravdu bavilo a zaujalo. Jean-Luc Godard se rozhodl, že v béčkové produkci bude prezentovat myšlenky, a bylo jich tolik, že je ani pořádně nestihnete sledovat. Moc věcí na jednom místě, příliš zvláštních přístupů k vyprávění i k hraní, i když Belmondo prostě okouzlí. ()
Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře. ()
Film, který nevypráví o životě lidí, ale o životě. Příběh muže a ženy na cestě za štěstím v intelektuálním hávu novovlné Francie. Godardovy myšlenky tradičně proudí mnoha kanály, nejlépe sočasně. Skrze obraz, dialogy postav, vnitřními monology i dialogy, skrze slova v deníku, právě vznikajícího románu o životě. Napsat o životě román je totiž jedinou cestou k pochopení beznadějnosti života. ()
Především se omlouvám panu Godardovi za průměrné hodnocení jeho jistě nadprůměrného díla, jenže já na něj zkrátka a dobře intelektuálně nemám. To příznávám zcela otevřeně. A pokud si z nějakého 110 min dlouhého filmu zapamatuju tak jednu dvě scény a ostatní se mi jen splácá v jakousi směs podivných nesmyslů, něco není dobře. Mám na tom určitě svůj podíl, jít na takto intelektuálně náročný film po celém dni ve škole není úplně ideální, na druhou stranu ve stejném rozpoložení jsem viděl spoustu jiných filmů a ty mě udržely v pozornosti třeba i o hodinu déle. Mé hodnocení také ovlivnilo, že jsem v poslední době viděl dva filmy plné podivných surrealistických scén (Loni v Marienbadu, Nenápadný půvab buržoazie) a oba se mi líbily mnohem víc. Bláznivý Petříček určitě není špatný film, ale je velmi obtížné ho sledovat a věnovat mu patřičnou pozornost. ()
Alžírska vojna, Vietnamská, Studená, tie všetky, a ešte ďalšie, tu boli zmienené, no film uteká od príbehu ako dezertér z bojiska. Vyprázdnená road movie, ktorú je radosť pozerať ako vizuálnu exhibíciu, či radosť počúvať ako exhibíciu myšlienkovú. Ale tým to končí. Godard (R.I.P.) proste nahustil do necelých dvoch hodín vlastné aj cudzie trade marky, ktoré ho bavia. Stráviteľnejšie na Petríčkovi je, že sa nejedná len o intelektuálne, no aj o popkultúrne odkazy. Hodnotím nižšie než som pôvodne chcel, lebo kto vie, čo všetko bolo z predlohy doslovne prebraté skrz denníkový voice over. ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (11)
- Film byl uveden do kin jako do osmnácti let nepřístupný, protože cenzoři usoudili, že z něj čiší duševní a morální rozvrat a mohl by nepříznivě působit na mládež. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
- Samuel Fuller ve své cameo roli tvrdí, že právě natáčí svůj nový film Květy zla. Žádný takový film ale doopravdy nenatočil. (=woody=)
- Film se měl původně jmenovat Démon jedenácté hodiny. Jean-Luc Godard se předlohou Lionela Whitea inspiroval jen velmi volně a z příběhu poválečného gangstera Émila Buissona vytořil zcela jinou zápletku. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
Reklama