Jack Ryan: V utajení

Poslanie Jacka Ryana je isté. Musí zachrániť svet a tí, ktorý už Jacka poznajú, vedia ako celá akcia skončí. Keď odložím nostalgiu bokom, napätie a akcia priemerné a scenár akoby vytrhnutý z MacGyvera. Po stránke réžijnej taká stará škola, ktorá filmu neublížila, ale scenáristické lapsusy skrátka celú situáciu len zhoršili. (29.08.2014)

Tento rádoby akční špionážní snímek drží nad vodou pouze Kenneth Branagh. Ale bohužel jen před kamerou (kde předvádí skvělý ruský přízvuk), skoro jakoby zapomněl, že má smlouvu také jako režisér. Ve filmu je celá řada vtipných momentů, které ale rozhodně nebyly tvůrčím záměrem – film se totiž bere místy až příliš vážně, skoro jako bychom se vrátili to tužších časů studené války… (29.01.2014)

"A LIGHT BULB WILL GO INTO HER MOUTH BECAUSE IN LUBYANKA AND LEFORTOVO PRISONS, WE DISCOVERED IN TORTURE THAT VACUUM GLASS EXPLOSION INSIDE MOUTH CAUSES DAMAGE TO SOFT TISSUE, TO ENAMEL, TO BONE, AND TO LUNGS, ALSO. IT'S QUITE A BIT OF, WHAT DO YOU SAY, HAVOC FOR FORTY WATTS, HMMM?" (21.12.2017)

Snímek Jack Ryan: V utajení k nám přichází z trochu jiných časů a s poněkud odlišnou poetikou, než jsme dnes v kinech zvyklí. To může být na jedné straně vnímáno jako negativum, protože nepřináší očekávaná žánrová potěšení, a zároveň vyvolává povýšené úsměvy nad naivitou některých situací. Na druhé straně ale můžeme tytéž aspekty kvitovat s nadšením, protože přináší žánrová potěšení navázaná na špionážní dobrodružné filmy ze staré dobré studenoválečné éry, a zároveň si je naivity s tím spojené dobře vědom a dělá si z toho legraci. Více Douglasovy poznámky. (04.05.2014)

Tři a půl hvězdičky, protože nadprůměrný Jack Ryan je, ačkoliv ne bůhvíjak. Je to vlastně stará bondovka. V novém kabátě. A bez Jamese Bonda. To, že se tváří tak obyčejně, všedně a neoriginálně a že se v něm nestane příliš překvapivého, může být pro někoho plus stejně jako pro jiného minus. Mně osobně nejvíce pila krev (další) bomba, která měla opět onen nutný časovač s digitálním displejem... To už je takové klišé, že se nemůžu nezasmát, kdykoliv ho vidím (obzvlášť při vzpomínce na výtečné Nejhorší obavy). Nezpochybnitelná je ovšem Branaghova pečlivá režie a výborná Doylova hudba, herecké výkony a také dialogové scény, které jsou snad zajímavější než ty akční (ne že by rvačka v bytě nebyla parádní). (01.02.2014)