Moderato cantabile
Moderato cantabile: Storia di uno strano amore
Seven Days... Seven Nights
Réžia:
Peter BrookScenár:
Marguerite DurasKamera:
Armand ThirardHrajú:
Jeanne Moreau, Jean-Paul Belmondo, Didier Haudepin, Jean Deschamps, Pascale de Boysson, Valeric Dobuzinsky, Colette RégisObsahy(1)
Anne je žena znuděná životem, jednoho dne je svědkem vraždy v baru, kterou spáchal její přítel. Krátce nato se setkává s mladým mužem, nezaměstnaným dělníkem Chauvinem, s nímž nalezne společné téma – vražda a její okolnosti. Jejich debaty postupně přerůstají ve vztah i přes propastné rozdíly sociálního prostředí, z nějž oba vzešli.
Román Moderato cantabile je dílem spisovatelky Marguerite Duras a vyšel v roce 1958. Jeho převodu na filmové plátno se chopil režisér Peter Brook, autorka předlohy se podílela na scénáři. Film dnes patří ke klasickým zástupcům francouzské nové vlny a vynikl zajímavou prací s kamerou, především ale hereckými výkony. Jeanne Moreau podala psychologickou studii melancholické ženy toužící uniknout ze stereotypu nudného života bohaté dámy s takovou přesvědčivostí, že cena za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes nebyla pro nikoho překvapením. V Cannes byl snímek nominován i na Zlatou palmu za nejlepší film. Film byl natočen ve francouzsko-italské koprodukci a premiéru ve Francii měl 25. května 1960.
(argenson)
Recenzie (33)
Pred niekoľkými rokmi som čítala túto knihu a nevedela som si predstaviť, ako by sa dala sfilmovať. Všetko je to o pocitoch. Človek si myslí rôzne veci o druhých, o rodine, o všetkom okolo seba. A nič sa nedeje. Človek si žije so svojimi myšlienkami a nikto mu nič nehovorí, pretože nie je na čo reagovať. Ostatným môže pripadať zamyslený, melancholický. Keď však človek začne hovoriť nahlas o tom, čo si myslí, druhí môžu byť poriadne zaskočení tým, čo sa dozvedia. A keď sa objaví poslucháč, ktorí reaguje na vyslovené otázky a pocity, človek naraz začne rozprávať o všetkom možnom a je potom ťažké odhadnúť, kedy prestať, aby sa poslucháč necítil presýtený, preťažený, vystrašený, nepríjemne. Anne (Jeanne Moreau) celý týždeň stretáva Chauvina (Jean-Paul Belmondo). Najprv sa rozprávajú o vražde, ktorá sa stala v dome, kde obaja boli prítomní, ale postupne prechádzajú na vlastné city. Jarná ešte sivá príroda neposkytuje rozptýlenie, a tak sa celý príbeh sústreďuje na postavy a ich vzťahy. Čierno-biela stránka filmu tomuto silne sústredenému príbehu pristane. ()
Když dva dělají totéž... M. Antonioni se ve svých filmech věnuje postavení ženy ve druhé polovině dvacátého století. Získala svobodu, ale nemá co na práci a beze smyslu bloudí světem (Červená pustina), či slouží jako prázdný dekorativní doplňěk, u kterého nevadí, že jednoho dne zmizí (Dobrodružství). Brook a Duras se snaží o totéž, ale taky v nás chtějí vyvolat sympatie k hlavním postavám. Výsledkem je melodramatická banalizace silného tématu. Moreau a Belmondo sedí na lavičce a pronášejí pseudo-poetické věty beze smyslu, chodí po městě a dlouze si hledí do očí, jenže to na rozdíl od Antonioniho nudí a nevzrušuje. Po právu zapomenutý film. ()
Jeanne Moreau je v roli Anne výborná, atmosféra snímku, kde se zdánlivě nic neděje, ovšem pod povrchem to vře, skvělá.. Mladá žena je se svým malým synem na hodině klavíru a slyší ze sousedství srdcervoucí křik.. Nikdo neví přesně, co se stalo, jen bezvládné tělo na podlaze v baru a zoufalý muž nad ním jsou zřejmé.. Jedním ze zvědavých je i Jean-Paul Belmondo a tak se zcela náhodně potkají na místě zločinu, muž a žena, mladí a krásní, navzájem k sobě přitahováni mocnou silou zvědavosti a poté i zamilovanosti.. Zajímavá věcička v mnoha ohledech, komorní příběh, výborní herci, podmanivý hudební podmaz a kouzelná klidná kamera.. ()
Jo, je to prijemne pomale, tempo sa nikam neponahla, ale film si ide svojou cestou. No len hodne ma unudila stredna cast filmu, kde som zaspaval - noijaku scenu si doteraz nepamatam. Este dobre, ze Belmondo aj mlada Jeanne Moreau tocili dalej, takymto sivym, sedivym priemerom by si veru fankluby nevybudovali, ne, ne : 67 % ()
Až s ním, on přepiloval mříže niterní. Až s ním, poznává svůj "jiný" příběh vábivý. Upínat se k paprskům, které pominou. Zamyšlení, jež se v pustině melancholické rozlije, jež se s ubývajícím dotekem ve snovost rozpije. Slib sblížení zaplesá, zabolí. Stalo se sedmé noci, výkřikem zalknuta. Kéž stali se milenci ve spolčení nicotném. Setkání s tajemstvím. Zarmoucena štěstím, které jako mlžný dar se rozplyne. ()
Galéria (8)
Fotka © StudioCanal
Zaujímavosti (4)
- Belmondo považuje tento film za svůj nejméně oblíbený, jeho natáčení ho otravovalo a nesnášel se s režisérem Peterem Brookem. (raininface)
- V přestávce natáčení filmu vzal Belmondo na projížďku svým autem desetiletého syna herečky Jeanne Moreau a naboural s ním. Belmondo si jenom zlomil zápěstí, ale kluk zůstal týden v kómatu a úplně se zotavil až po třech měsících. (raininface)
- Jean-Paul Belmondo (Chauvin) v knize "Mých tisíc životů" vzpomínal, že "Moderato cantabile mě otravovalo ještě víc než celý francouzský profesorský sbor, který se pokusil zkazit mi dětství. Přísnost Petera Brooka mi vůbec nevyhovovala a složitost Marguerite Duras mě vyčerpávala. Scéna se topila ve směšném intelektualismu. A režisérova přibližná znalost francouzštiny nenapomáhala našim hovorům. Stávalo se mu, že se mě zeptal, zda rozumím svým replikám, jako by mě žádal, abych je přeložil do angličtiny, protože jemu uniká jejich význam. Postupoval tápavě a předstíral, že situaci vládne, což mě dráždilo, bereme-li v úvahu mou nechuť k pokrytcům a domýšlivcům. Kvůli jeho váhání mu nevadilo obtěžovat nás opakováním záběrů až do vyčerpání. Vybuchl jsem jednou v noci, když jsme opět bloudili v hledání smyslu. Nezaznamenal jsem u Petera Brooka žádný záměr – ostatně on také ne – a vidím, že opět budeme bdít až do snídaně, tak oznamuji, že si jdu lehnout. Upjatým tónem vyštěkne: 'Jak to, že si jdete lehnout? Vy, boxer?' A já na to odpovím s klidem, který se blíží polospánku: 'Ano, když byly zápasy příliš těžké, odstoupil jsem.'" (NIRO)
Reklama