Cesta rozmaznaného dieťaťa

Cesta zhýčkaného dítěte je pro mě velmi rozporuplným filmem. Z hlediska hereckého výkonu Jeana-Paula Belmonda a hudby Francise Lai se jedná o koncert, který bych v klidu doporučil každému milovníku filmů. Na druhou stranu to pan režisér neukočíroval a to poměrně dost zásadně, zejména v rámci nepřehledného přeskakování mezi scénami na časové ose. Pokud se chvíli nebudete soustředit, tak dostanete guláš, za který by se nestyděla ani michelinskou hvězdou oceněná maďarská restaurace, což je velká škoda, jelikož samotný nápad a příběh není vůbec špatný. Každopádně Belmondo dokázal, že dramatické role mu šly neméně dobře než ty komediální. Moje hodnocení 55%, (19.03.2016)

Ne že bych si snad myslel, že je Jean-Paul Belmondo špatný herec, ale nikdy jsem mu asi nedal pořádně šanci, aby mi to dokázal. V tomhle bilančním příběhu, kdy se jeho postava zamýšlí nad životem, mi to dokázal naplno. A navíc v příběhu, který je krásně nostalgický, ale nikoli patetický. Příjemný film. (14.07.2017)

"Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, opustil jsem, co je dětinské..." Bude něco pravdy na tvrzení, že cesta zhýčkaného dítěte je poseta hračkami, které rozbilo a odhodilo, ale myslím, že je v tom i něco trochu jiného. Vidím dítě, které dospělo a poznalo, že své hračky přerostlo a musí se naučit žít bez nich. A vidím režiséra a hlavního představitele, kteří toho mají hodně za sebou a teď se ohlížejí zpět. Jejich pohledem možná prosakuje únava, ale nikoli trpkost a už vůbec ne prázdnota. (31.10.2013)

Téměř v každém filmu mi Belmondo vadí, zde je tomu právě naopak. Je na něm vidět, kterak si roli nesmírně užívá a je to bohužel jedna z mála postav, které jsou uvěřitelné. Alově (Richard Arconina) postavě jsem prostě neuvěřil ani slovo. Je tak plochá a i průměrný vedoucí by poznal kdo a co je zač. Film mi hodně připoměl nedávno viděného Milionáře z chatrče. Není sice tak prvoplánovitě trapný, ( ať se na mě nikdo nezlobí, ale podle otázek v soutěži udělat životopis - to uráží mě jako diváka.) ale až moc situací a situací je tak moc tušitelných... Na kvalitní psychologický film té psychologie ještě "trochu" chybělo. A ne, nejsem cynik. Celkově musím konstatovat, že mě sice nemrzi Cestu sledovat, ale podruhé bych si ji nepustil, možná pouze scény s Belmondem. (18.10.2009)

S hodnocením jsem na rozpacích. Začátek hodně slabý a celý film bych rozdělila na dvě půlky. Ta první půlka byla rozhodně větší...:) Ano, větší půlka... Ehem... Moc sentimentální... až kýčovitá... Nebýt pána Belmonda, tak jsem to nejspíš vzdala. Mistr byl výborný. Už ho z podobných poloh znám, takže pro mne zde jen vysoce potvrzuje to, že je to pan Herec. Hudba na můj vkus moc okázalá. Ale byl tam úsek, který byl velice dobrý... V poslední třetině... Konec vyjímaje... Takže silný nadprůměr. "Každý člověk je sám a všichni kašlou na všechny a naše bolesti jsou opuštěným ostrovem." (26.11.2011)