Následník

Jediným výraznejším mínusom tohoto pomerne realisticky pôsobiaceho filmu bol fakt, že pocitovo trvá o dosť dlhšie, ako v skutočnosti. Konšpiračné teórie tu uvádzané nebudú iba výplodom scenáristickej senzácie chtivej mysle a hlavne ako Slováka ma napádajú asociácie s fungovaním našich nadnárodných skupín. Belmondo hrá veľmi zvláštnu postavu, ktorá nie je spočiatku ukázaná v príliš kladnom svetle, čím pôsobí film ešte realistickejšie. Niektoré scény so ženami sú povedzme že dosť wtf, ale keďže neviem, ako to vo vyšších kruhoch chodí, tak ich nebudem kritizovať. Pre mňa je Následník filmom najma o dôvere k ženskému pohlaviu a ukážkou, že sa to s ňou nesmie preháňať. Ja tu na rozdiel od iných humor nachádzam, i keď vo svojej dobe nechcený. Hlavná mužská postava je totiž Bart a tá ženská Líza. (21.09.2013)

Film Následník je silný po stránce herecké a stavu napětí uvnitř atmosféry. Bohužel, je také úsečný, střihově nepropracovaný a nepřirozený. Výsledkem je znásilnění nosné myšlenky a celková nesourodost, která dokáže zaujmout, nikoli pohltit. Hlavní postavou příběhu je dědic francouzského ocelářského impéria Bart Cordell (zajímavý Jean-Paul Belmondo), muž s uhrančivým šarmem, kultivovaným chováním a neohroženým postojem ke zlu a zločinům. Je to ryzí člověk s bohatstvím v zádech, oddaným přítelem po boku a zdravým sebevědomím na srdci. Bart Cordell je obdivovaný a obletovaný hrdina a stojí na straně dobra, přesto jeho trestná výprava nedokáže plnohodnotně strhnout a uchvátit. Ženskou krásu přináší objekty Bartových liberálních milostných tužeb: nebojácná žurnalistka Cordellových novin Liza Rocquencourt (šarmantní Carla Gravina) a prodejná a žárlivá luxusní sociální pracovnice (půvabná Maureen Kerwin). Mezi výrazné postavy patří nejdůležitější muž a nuncius Bartova otce v čele impéria André Berthier (dobrý Jean Rochefort). A Bartova za každé situace loajální pravá ruka David Loweinstein (pozoruhodný Charles Denner). Z dalších rolí: Bartova starostlivá spojka s představiteli křesťanské církve monsignore Schneider (Jean Martin), Bartův spolehlivý a výkonný soukromý detektiv Brayen (zajímavý Maurice Garrel), Bartův novinář s třaskavým materiálem André Dutois (Michel Cassagne), nebezpečný prostředník a advokát Georges Theron-Maillard (François Chaumette), dezorientovaný šéfredaktor Bartových novin Frédéric Lambert (Michel Beaune), neúnavný policejní dohled na Bartovým příjezdem Jean-Pierre Carnavan (Jean Desailly), Bartův mocný tchán s tajemstvím minulosti Luigi Balazzi (Fosco Giachetti), Bartova manželka v pozadí Giovanella Cordell (Anna Orso), Bartův zavražděný otec Hugo Cordell (Paul Amiot), či Bartův chráněný synek Hugo junior (Matti Lassila). Je to jeden z mnoha hrdinských eposů a v té záplavě se nezadržitelně ztrácí. (27.11.2016)

V některých rodinách se dědí povolání, v klanu Cordellových se dědí následnictví. Když to najednou udělá strašně bum s letadlem seniora, do útočného pásma nastupuje junior Bart, který teprve začíná chápat, jaké svinstvo ocel vlastně je. Jeho výchozí pozice je o to víc problematická vzhledem k tomu, že má tchána-mafiána a radikální názory na kolaboraci s nacisty, udávání a deportace židovských rodin za II. světové války. Navíc Cordell nejmladší je znepokojivě geniální hoša, který si místo pohádek čte kurzy akcií a kvůli zprávám v šest vynechává večerníček. Prostě rodinka k pohledání. Za jediný náznak humoru lze považovat církevní reálie – Bart tituluje poradce „nuncius“ a monsignorům cpe úplatky do sutany – a špičkování s kamarádem Davidem v podání Charlese Dennera. Následník opravdu nemá moc společného s klasickými belmondovkami, ale to není nic špatného. Bart Cordell je sice přímý a suverénní ranař, po němž ženy touží (tedy až na jednu, pro která příliš ctí otce svého), z ostatních Belmondových postav se ale nejvíc blíží uhlazenému mstiteli Françoisi Leclercqovi z taktéž nedoceněného Těla mého nepřítele. Následník se mi líbil skoro stejně. Možná právě kvůli té jinakosti. (23.09.2013)

Tematicky i dějově velmi zajímavý snímek má z pohledu diváka smůlu, že nemá v sobě snad žádnou vyloženě sympatickou postavu a během některých vedlejších motivů s povolením na napětí se začíná pocitově táhnout. Alespoň fandit ve věci vyšetřování a pokusy o úniky z nástrah však magnátovi Cordellovi určitě jde a Jean-Paul Belmondo ztvárnil nezvykle rozporuplného hrdinu bez vtipu i minimem jeho typického charismatu určitě velmi zdařile. A pohltit mě Následník do světa velkých machinací v mediálním impériu postupně dokázal. Ten příběh jednoho dědictví, znamenajícího automaticky číhající nebezpečí, má čím přikovat a zpracování plné tajemně podivných střihů a náhlých vpádů do nečekaných událostí vytváří často silně neklidnou atmosféru. Atraktivně lákavé prostředí, které ukrývá zákulisí v podobě skryté mafie a postav, z nichž během profesionálního jednání nelze od pohledu vyčíst pravý charakter, se stává menší noční můrou s téměř nekončícím napětím... Philippe Labro mě tímto filmem nezklamal a zaujalo mě také, jak v některých scénách invenčně zúročil svou původní profesi novináře. Na zážitek z režisérova nasledujícího filmu Náhoda a násilí (1974), kde Labro svůj nevšední rukopis plný znepokojivých střihů a fragmentárních útržků dovedl za mě téměř k dokonalosti, se to ale u mě nechytá. [75%] (09.07.2022)

56% Bebel v podivné roli milionářského dedice, který na jedné straně až socialisticky soucití z dělníky a poštvává je proti své vlastní firmě, na druhé straně chladně podvádí svou ženu a bezcitně se chová i k milenkám. Trošku moc se to vleče, má to divné flashbackové prostřihy, které nejsou nijak odlišny, takže hrozně matou, scénář trošku klopýtá a zklamal mě konec. S jiným koncem, by to možná bylo i za 4. (12.04.2010)