Následník

Jean-Paul Belmondo zahrál vlivného boháče parádním způsobem a musím přiznat, že mě ze začátku arogance hlavní postavy zaskočila, ve smyslu nešlo sympatizovat.. Výrazně to celé podepřeli pánové Charles Denner a Jean Rochefort, no a samozřejmě nechyběly ani krásné ženy.. Být následníkem a převzít žezlo po tragicky zesnulém otci působilo jako dost velký problém, jen jsem si kladla otázku, zda-li to Bart Cordell zvládne.. Vadila mi jediná věc a tou byl střih, naprosto pomatený střih, kdo tohle provedl, nemohl být střízlivý či při smyslech, vážně nevím, možná experiment.. (08.09.2021)

V rámci tzv. belmondovek jde o slabý a nebál bych se říct jeden z nejslabších kousků a není to zdaleka jen tím, že Belmondo tady není za hláškujícího plebejce, ale je příslušníkem finanční elity země a vlastně i planety. Elegantní obleky a luxus mu nesvědčí tak jako nedbalé ošacení policisty nebo příslušníka galerky. Celý ten příběh o levicovém velkoprůmyslníkovi a jeho boji proti zlořádům a válečným zločincům, stejně jako o komplotu proti jeho osobě, je špatně vymyšlený a nevěrohodný. Velkopodnikatel pronásledující zločince v boji muže proti muži je vhodný tak do Batmana, ale ne do seriózně se tvářící kriminálky. Tady to vyznívá nakonec křečovitě a nechtěně směšně. Celkový dojem: 40 %. Některé momenty, jako vztah k prostitutce, která ho předtím nastražením falešných důkazů málem zničila, jsou za hranicí elementární logiky i toho, co jsem ochoten scénáristovi tolerovat... (12.07.2014)

Smutný pokus o to vymanit se sobě samému, vlastnímu hlasu, vlastní tváři – i onomu předurčení stanout někde na okraji nebo v samém středu. Proč jen jej, tedy tu neoslyšitelnou výzvu, obestřela ta mdlá a vytrvalá navyklost, ta dávkovaná abeceda prvních slov a začala – jak příliš úspěšně – ji polykat? Belmondo vládne zrezivělému universu imitativního stříbrného plátna, ale vládne jen tím nejubožejším, kostýmem sebe sama. Ani dotek hrůzy, ani poryv pohybu, ani zaznění hlasu a ani ten nejprostší a nejplodnější výron té nejhlubší a nejosamělejší tmy tam někde na dně nás… (19.10.2019)

Následovník trpí hloupým scénářem a zpackaným dabingem. V kombinaci obojího se moc nedá. Líbila se hudba, sedmdesátková atmosféra, mafiánský přesah a konečně i JPB a jeho ženy. Kromě nepříliš prosvětleného motivu smrti otce (lenost scenáristova je sychrována útoky na Barta, protože koneckonců milý diváku, to že mu jde o život, je přeci na celém filmu to nejzajímavější. Resp. nejde o život jemu, ale všem, kteří mu mají co říct.) film nemá co vyprávět. A dabing starého Krampola na mnohem mladšího JPB by se dal unést, kdyby režisér Petr Pospíchal nenasadil na nedávno zesnulého Rocheforta naprosto se nehodícího Pavla Šroma a na Charlese Dennera všeuměla Mahdala (tady radši no comment). (14.10.2017)

Role "Následníka“ možná není pro Jean-Paul Belmonda úplně typická - přesto jako vždycky představuje svérázného chlapíka, který si své problémy řeší sám … jde jenom o to, jestli to zvládne. Díky retrospektivním prostřihům mi děj zpočátku připadal poněkud zmatený a chvíli trvalo, než jsem se zorientovala - ale to nemusí být nutně chyba filmu, protože tentokrát jsem byla mírně nesoustředěná ... ;-) ... Nakonec se střih ukázal být velice zajímavý, originální a na svou dobu novátorský - dodal příběhu větší díl napětí i atmosféru určité osudovosti … a neomylně ho dovedl k jednoznačnému a nekompromisnímu závěru. (18.05.2011)