Policajt alebo darebák

V motelu je zavražděn komisař místní kriminálky, ale vše je naaranžováno jako nehoda na silnici. Proto přijíždí do přímořského letoviska divizní komisař, aby vše vyřešil, přičemž se zamiluje a navíc musí vychovávat nezvedenou dospívající dceru. Nejen pohodová atmosféra, ale i sympatický charakter hlavního hrdiny, spíše klukovsky rozverný, nad věcí, který však dokáže v těžké situaci zvážnět. A navíc zde hraje moje oblíbenkyně Marie Laforet. (16.03.2012)

Rey a Massard. Nebezpečnejší je Rey, a taky hloupější............... má smúlu, ruplo to............ Missar, prosim, pan Theodor Missar, no prosim. Ale proč mu říkají Křupan?..........Jedem, ty troubo......... Komisař Massard se vrací mezi hodné ovečky, a zvoneček na krku mu pěkně vyzvání .................. Přišel jsem kvuli noci z dvanáctýho na třináctýho............... Takže dnes večer, v osm hodin, Eskiná, stul pro dva ............100% (19.05.2011)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)

Ať se jedná prakticky o jakýkoliv film s Jean-Paulem Belmondem, tak se jedná skvost a dílo napěchované charismem. A Policajt nebo rošťák patří mezi ty úplně nejlepší. V době, kdy tento film vznikl jsem sice ještě dlouho nebyl na světe, ale hláška "To je nemilé, Kamile.", mě doprovázela celou základní školu. Je to prostě nadupaná akční podívaná plná skvělých hlášek a v jakémkoliv věku okouzlujícím Belmondem. (06.07.2019)

Zase se mi potvrdilo, že vůbec nejsilnější stránkou všech belmondovek je Belmondo sám. Klasický motiv tvrdého policisty bez respektu ke všem předpisům sice sedí k podobným filmům jako ulitý a smíchání komedie s vážnou kriminálkou zvládl režisér Lautner na jedničku, ale nemohu si pomoci, bez lišáckého Belmondova úsměvu by to tentokráte vyznělo trochu do ztracena. Tím ale vůbec nechci říci, že by se mi Policajt nebo rošťák nelíbil, naopak jsem po mírně rozpačitém úvodu dostal přesně tu porci inteligentní zábavy, jakou jsem před zhlédnutím očekával. Jen oproti jiným vrcholným belmondovkám mi tahle přijde o malinko slabší.. Ovšem i tak beru 4* jako povinnost. (10.11.2012)